Ženy, víno, tramvaje
alkohol, ženy, tramvaje, život
Od jednoho hodného člověka jsem dostal takový malý přítulný notýsek, a tak jsem do něj psal, co mě napadlo. Ať už jsem někde čekal na dopravní prostředek, čímž se bavím až nezdravě často, nebo mi tvůrčí odvahu a zdání nadání dodal alkohol. Něco jsem vybral a dávám tímto k dispozici.
FILIPOVI
Filipe, nebuď ovce
Vždyť máš svoji hlavu
Neodsuzuj bezdomovce
Kašli na mediální slávu
Filipe, nebuď ovce
Jednej s lidmi vlídně
Do akvárka dva kytovce
Nachytej si klidně
Filipe, nebuď ovce
Nenech blbce vládnout světu
Nelež doma na pohovce
A vrhni se na osvětu
LÉTO
Už je tady léto
To se pozná snadno
Ležím nahý v trávě
A sluníčko mě uspává
SOBOTA, MÁJE
Sobota večer,
v hlavě zní
včelí medvídci v japonštině,
výzva v jejích očích
mě připoutala k židli.
Její krásné řasy, vlasy a ústa
jsem zahnal alkoholem.
Okno...
ZA MYŠKOU
Budoucnost je Myško
až moc nejistá,
znám tě...
znám tě?
Čím dál pochybuji,
stále víc si slibuji
od plánovaného setkání.
Nadšení - strach?
Úspěch či krach.
Chtěl bych tě mít na klíně,
teď, hned, tady, okamžitě.
Zapomínám, Lolito, že nejsi
ještě žena zcela připravená
NYMBURK HL.N.
Půnoc na nádraží
v objetí lavičky,
vlaky šeptají,
vyprávějí o lidech,
o nekonečných dálkách.
Čas se zastavil,
miluji poetismus hodin
schovaný v klap,
minuta po minutě.
Chtěl bych se rozběhnout,
tam kde se koleje spojí v jednu.
POTMĚ
Půlnoční vánek
ve tváři
Pouliční lampa
skomírá
Počítám hvězdy
klopýtám
Neznámé zvuky
do ticha
Polapit stíny
do dlaně
Chce se mi křičet
a jsem sám
PŘED KINEM
Sedím na zastávce
a připadám si jako
Forrest Gump
Ne tak slavnej
ale tak blbej
20:00, HUFEST
Možná jsem jinej
Nacházím půvaby
kde bych nehledal
ani ve snu
Chtěl bych být slepý
a donekonečna poslouchat
její melodický hlas
POTKAL JSEM DÍVKU
Kdysi jsem ji
Co vlastně?
Miloval?
...něco míň
Zbožňoval?
...něco míň
Nenáviděl?
...to ne
Chtěl dostat do postele?
...něco míň
Chtěl se dotýkat jejích vlasů?
...to bude ono
Pořád jí to sekne
(Asi trochu pokrytecké, hlavně s tou postelí...)
CHODIT PĚŠKY Z DÁLNICE
Pocit důležitosti
jako malinová zmrzlina
Veverka na asfaltu
a spousta hvězd
Prázdné koleje a mlčení
Politý broskvovou šťávou
jsem sexy
Komáři
Komáři mě žerou
TOTÁLNĚ SVOBODNÝ
Touhle tužkou
namaluju nehty
Nasadím paruku
Chci se ti líbit
Zapálím knihovnu
Usednu do tanku
Pojedu do kopce
kamenitou cestou
Nahoře zahodím
telefon, peníze
Svlíknu se do naha
Vylezu na strom
A už neslezu
OČI MÁ STEJNÉ
Už ti rozumím
příteli se ságem
Ty heboučké vjemy
na rumunské kořalce
na ohraných kartách
Je to dvojnice
koho nemohu říct
vůbec se jí nepodobá
Koupím červené
aspoň dvě láhve
radši tři
co když má cesta za ní
skončí bez dotyků...
VESELÍ NAD
Cestující na čtvté koleji,
POZOR!
po třetí koleji projede
STROJ
DNES MĚ NAPADLO, ŽE...
Při tom svém hledání
s kým a jaký život
kašlu na mytí nádobí,
luxování, pravidelné studium,
dokonalou hygienu,
pravidelný spánek,
holení, tři jídla denně,
včasné návštěvy
u svého vlasoopatrovače.
Možná, že kdybych to
(a spoustu dalších činností)
dělal, nemusel bych hledat
RETROSPEKCE
KDYŽ JSEM SE OHLÉDL ZPĚT
ZJISTIL JSEM JAK MOC
MILUJU
VELKÝ
PÍSMENA
26
Dnes v tramvaji
vzpomněl jsem si
na všechny dívky
co jsem kdy líbal
Bylo to krásné
ale někdy
to nebylo to správné
a ta poslední
je to tak dávno...
MÉ SNY
na krásných dívkách
z mých snů
mi hrozně moc vadí
že nenechají
ani jméno
ani číslo
ani se nikdy nevrátí
ZKAZKY Z PRÉRIE
Lezly děti
na napětí
Leží v mrkvi
všichni mrtví
kdo nevěří
ať si změří
všechny volty
zastrč kolty
Cowboy
SELETICE
Dort na lžičku
Popadnout medičku
Kdo jsem, kam jdu?
Dejte mi
Důvody!
OBĚD S FILIPEM
//v originále je text tvořen velice zajímavými mastnými skvrnami
MOJE BABIČKA
Babička na kole
jezdí po chodníku
a ještě k tomu vlevo
Každou Neděli
chodí do kostela
hodně (si) věří
Když přebývám
krmí mě
jako své slepice a kočku
Mám ji moc rád
KDYŽ JE PODZIM
Když je podzim
jsem na tom mentálně
jako člověk hrající si s vláčky
Chodím špinavý a neoholen
do nejhorších putyk
Zcela bezdůvodně
klopím jedno pivo za druhým
Opíjím se a jsem sprostý
Brečím nad sebou
Když je podzim
dívám se na svět zespodu
KDY MÁ ČLOVĚK MILOVAT
Už žádné májové lásky,
scházení se pod zasněženou
vonící korunou třešně
Už žádné prázdninové lásky,
flámy pod letní teplou oblohou,
líbat se a z trávy nevstat
Už jenom podzimní lásky,
kdy je každý sám se sebou
a potřebuje někoho držet,
naslouchat a být slyšen
Podzim je mlhavé zrcadlo
mých citových ztrát,
a tak se masochisticky otáčím
za každou nejen černovlasou
JESTLI SE TOHO DOŽIJU
Až budu hodně starý,
možná budu životem zklamaný,
mládež poučující dědek.
Možná mi zbyde
jen každodenní příděl,
těch pár piv štamgasta.
Třeba se ohlídnu za každou
předčasně vyspělou
na dikotéku kráčící,
budu volat:Pak že nerostou!,
sám se tomu smát
a koupat se ve vlastním potu.
A nakonec kůli pivnímu bachoru
ani nevstanu a nejspíš umřu.
GARFIELD BY CHÁPAL
Kdyby nebylo Pondělí,
nikdo by ho nevymyslel,
nikomu by nechybělo,
život by byl krásný
Kdyby nebylo Pondělí,
tak bych se nenarodil,
nebo se narodil v úterý,
život by byl krásný.
Kdyby nebylo Pondělí,
nemusel bych vstávat
za tmy popáté,
život by byl krásný
STŘEDA 23.10.
Když jsem si dnes
v to krásné odpoledne
dobíjel solární články,
došlo mi, že svět
je složitý i jednoduchý.
Jednoduché to má
zvířátko v ZOO,
ale stačí přeskočit plot...
Jo, za vším stojí žena.
Ty víš kdo, Filipe
ČELÁKOVICE
Řekla: Čau!
a posadila se mi dohlavy
Řekl jsem: Ahoj
a začal ji z hlavy vyhánět
Možná do konce světa
budeme hrát v mé hlavě na honěnou
27.10.02
Světlý kousek oblohy
nad střechami za rybníkem
Zrychlený tok času
Uhání mraky a barvy
Nový význam ocelové
Nic po smrti
žádá velkou fantazii
Pro vás ostatní
máme přece duše
Jak se seznamuji?
To záleží na rodičích
jak mě vychovali
28.10.02
Pondělí začalo
odchodem ze mlejna
Vlny jak na moři
Železniční most
Marin nemluví
Filipes nepije
Maňas je poslední
kdo se mi podobá
A ten vítr
odfoukl vzpomínky
na tvé vlasy
PONDĚLÍ MASKOVANÉ PÁTKEM
V cizím bytě
skoro nahý
Asi jsem včera
neměl tolik pít
O HODINU POZDĚJI
Znáte mě, jsem kliďas,
ale zrovna jsem
NASRANEJ
s velkým S.
Teď není čas na poezii
TRAMVAJ
Tramvaj je symbol
Tramvaj je změna
Když podzimní večer
pádí do ztracena
Tramvaj je pohyb,
dynamika, cesta
Krevní oběh
organismu města
V červeném zrcadle
mé oči vidí
Kolik je rozdílna
v té spoustě lidí
STATUS
Nejsem rebel, ani frajer,
schovávám se za průměrem.
(11. 11. 2002, 12:25)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2002
článek naleznete na adrese
http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-30