Jedním takovým je soubor Krutodivadlo, jehož povedené představení Kacířské nápady jste mohli vidět v únoru v divadelním klubu K4. Tato sci-fi hra, kterou se soubor vůbec poprvé uvedl, je pojata ve stylu site-specific. Jde o novou formu umění, jež spojuje herce – pohybující se subjekty – s prostorem divadla. Z finančních důvodů nejsou bohužel v dohledné době plánovány žádné reprízy. Budeme ale doufat, že se situace brzy změní, protože nechat si ujít tuto úžasně nazkoušenou komedii je prostě hřích. Kromě té se divadlo také představilo inscenacemi Historky z lapáku a Vařený hlavy.

Propojení poezie a dramatu, tím se vyznačuje ojedinělá divadelní skupina Orfeus inscenující v netradičních sklepních, ale útulných prostorách – doslova až s rodinnou atmosférou. Hrají se zde představení (v dubnu bude mít premiéru hra OVČÍN), jejichž součástí jsou drobné básnické vsuvky, a konají se tematické poetické večery. Dobrovolné vstupné se vybírá až po představení!

Amatérské Divadlo (bez záruky) Praha se soustředí na současné evropské dramatiky. Hry (NEVĚSTA, CAFÉ UMBERTO) svým nazíráním na život z neobvyklých úhlů diváka rády překvapují.

Improvizaci se věnuje divadelní skupina IMPROvariace. Kromě improvizačních zápasů od ní můžete vidět improvizované hry buď s literární předlohou, nebo bez ní. Přijďte se do Divadla Kámen podílet na jedné z nich, můžete tak významně ovlivnit její průběh!

Za návštěvu stojí i představení divadel HarOld, Geisslers Hofcomoedianten, loutkového Divadla Karla Hackera či Společnosti Dr. Krásy.

Zhruba osmnáctičlenný tým tvořící Divadlo Kámen představuje experimentální a alternativní činohru, i když Petr Macháček s označením „činohra“ vlastně nesouhlasí. Více nám o divadle, v jehož prostorách se nachází i galerie a pořádají se koncerty, pověděl jeho režisér, scénárista a herec.

1. Jak Divadlo Kámen vlastně vzniklo? A proč zrovna „Kámen“?

Vzniklo koncem minulého tisíciletí jako nevyhnutelný pokus o realizaci mé neuskutečnitelné představy totálně estetického divadla bez kompromisů. Slovo kámen dobře vystihuje jeho minimalistickou zásadu - nepoužívat žádné prostředky, které nejsou absolutně nutné.

2. Jak bys charakterizoval činohru divadla? Co se týče žánru atd.?

Řekl bych, že nehrajeme to, co se nazývá činohrou. V poslední době se mi zalíbilo říkat „soudobé vážné divadlo“. Až na to, že to zní nepřiměřeně vážně (podobně jako zní nepřiměřeně vážně spojení „vážná hudba“), nás to myslím vystihuje. Soudobí jsme určitě. Vážní také - to v žádném případě neznamená, že se u nás lidé nesmějí, ale odvažuji se prohlásit, že se jen málokdy smějí pitomostem. Jediná pochybnost je tedy ve slově „divadlo“, protože možná používáme spíš hudební a výtvarné postupy než divadelní.

3. Letos uběhly tři roky od založení divadla. Jak bys tuto tříletou existenci „Kamene“ zhodnotil?

Divadlo Kámen hraje už asi dvanáct let, tři roky uběhly jen od založení našeho vlastního prostoru - studia v Karlíně. Za ty tři roky jsme postoupili přiměřeně dál směrem k nějaké vzdálené a nejasné představě. Možná jsme se jí už přiblížili na nějakých třicet až čtyřicet procent.

4. Z inscenací, které jsem neviděla, uvádíte mimo jiné hru Paní. Ta měla premiéru 20. října 2010. Mohl bys nám o ní něco říct? A chystáte v nejbližší době premiéru nějaké nové hry?

Hra Paní je o paní Ludmile a paní Drahomíře tak, jak o nich něco tápavě tušíme z nejstarších českých legend. Zavedla nás k výrazovějšímu herectví, kdy emoce nejsou jen vevnitř, ale chvílemi i výrazně prosakují ven. Zároveň dál zkoumáme hudebnost a roli živé hudby jako podstatné součásti představení.

15. dubna bude premiéra další hry s názvem Ras al Chajma. Tam pro změnu zkoumáme propojení extrémního hereckého minimalismu s volnou improvizací a soudobou vážnou hudbou.

Dana Tregerová

Představení Divadla Kámen (zvětšit)