Postranní ulička, tři schody.

Večer.

Markéta sedí u stolku a vyhlíží obsluhu. Mává. Bez výsledku. Začne znovu. Vchází Tereza.

Markéta: Nedá se nic dělat.

Tereza: (blíží se ke stolku) Začínám tomu věřit. (mžourá do dýmu) Vida, tys tady zase. (přisedne si)

Markéta: Rozkošné místečko, ale šla bych odsud, jsem tu na suchu.

Tereza: Nemůžeme.

Markéta: Proč?

Tereza: Čekáme na Grafika.

Markéta: (smutně) Máš pravdu. (ticho) Jsi si jistá, že je to dneska?

Tereza: Psal v sobotu.

Markéta: A kterou? A je vůbec sobota? Proč by nemohla být neděle? Nebo pondělí. Nebo pátek.

Markéta odejde na bar. Tereza se nervózně obrací ke dveřím. Markéta se hádá na baru. Po chvíli rázuje s vínem a skleničkami zpět ke stolu.

Markéta: (chladně) Někdy si říkám, jestli bychom neudělaly líp, kdybychom šly někam jinam.

Tereza: Daleko bys nedošla. (rozlije víno do sklenic)

Ticho.

Tereza: (pozoruje víno proti světlu) Co budeme dělat?

Markéta: Čekat. (vypije sklenici naráz, začne si nalévat další)

Tereza: Myslím kromě toho. (upije, převaluje víno v ústech)

Markéta: Co se takhle oběsit --- (ozve se vrznutí dveří, obě se prudce otočí)

Obě: Šs!

Tereza: Co myslíš?

Markéta: (rozčíleně) On?! Ať táhne do ká čtyřky! (vypije i druhou sklenici naráz)

Tereza: Nevypadá špatně.

Markéta: (pokrčí rameny, našpulí rty) No nevím.

Tereza: Krapet zženštilý.

Markéta: Slintá.

Tereza: To je normální.

Markéta: Má pěnu u huby.

Tereza: Funí.

Markéta: Aby ne.

Tereza: A ty oči!

Markéta: Co, oči?

Tereza: Lezou mu z důlků.

Markéta: Podle mě musí každou chvíli zhebnout.

Tereza: To není jisté. (pomalu upíjí víno)

Ticho.

Tereza: (zklamaně) Myslela jsem, že je to on…

Markéta: Kdo?

Tereza: Grafik.

Markéta: Co jsme to po něm vlastně chtěly? (mává směrem k baru)

Tereza: Tys tam nebyla?

Markéta: (otočí se zpět) Nedávala jsem pozor.

Tereza: Nic určitého, myslím.

Markéta: Na něco jsme se ho ptaly.

Tereza: To je ono.

Markéta: Vznesly neurčitou prosbu.

Tereza: Tak něco.

Markéta: Co on?

Tereza: Že uvidí. (nasliní si prst, začne hrát na skleničku)

Markéta: Že nemůže nic slíbit.

Tereza: Že si to musí nechat projít hlavou.

Markéta: Odpočat a fit.

Tereza: Poradit se ženou.

Markéta: S přáteli.

Tereza: Nahlédnout do záznamů.

Markéta: To je normální. (gestikuluje servírce, že chce arašídy)

Tereza: Běžný.

Markéta: Se mi zdá.

Tereza: Myslím.

Ticho. Servírka donese pytlík oříšků a misku. Markéta zápasí s pytlíkem, po chvíli jej otevře.

Tereza: Rozkošný večer.

Markéta: Nezapomenutelný. (vysype arašídy do misky)

Tereza: A to ještě není konec.

Markéta: Taky se mi zdá. (loví v misce)

Tereza: (upřeně pozoruje Markétu) To je teprve začátek.

Markéta: Hotová bomba. (chroupá)

Tereza: Jeden by myslel, že je v divadle.

Markéta: V cirkuse.

Tereza: Přijdu hned.

Markéta: Za barem vpravo.

Tereza: Drž mi místo. (odejde)

Ticho. Markéta si zapálí cigaretu. Tereza se vrátí.

Markéta: (potáhne) Nejsme s ním spřízněny…

Tereza: (nechápavě) S kým?

Markéta: S tím tvým chlápkem.

Tereza: S Grafikem? Spřízněné s Grafikem? To myslíš vážně? To si piš, že ne. Zatím ne…

Markéta: Mrkni. (zdvihne zbytek vína) To je zvláštní, je čím dál míň dobré.

Tereza: U mě je to naopak.

Markéta: Jak? (volnou rukou loví arašídy)

Tereza: Chutná mi čím dál tím víc. Jako postupně.

Markéta: (po dlouhém přemýšlení) A to je opak?

Tereza: To je věc založení.

Markéta: Povahy.

Tereza: Té neporučíš.

Markéta: Marná je snaha.

Tereza: Jednou už jsi taková.

Markéta: Ať děláš, co děláš.

Tereza: Člověka nepředěláš.

Markéta: Kdyby ses rozkrájela. (podává zbytek vína Tereze) Nechceš to dopít? Možná bychom udělaly líp, kdybychom šly jinam.

Tereza: Můžeme, jestli si myslíš, že to bude lepší.

Markéta: Teď už je to jedno.

Tereza: Máš pravdu, teď už je to jedno.

Markéta: Tak jdem? (típne cigaretu)

Tereza: Jdem.

Žádná se nepohne. Opona.

Nazítří. Stejná doba, stejné místo. Křepce vstoupí Tereza. Zastaví se a dlouze přehlídne kavárnu. Nato začne rázovat po místnosti. Zastaví se u svého oblíbeného stolku a začne si pobrukovat.

Tereza: … Všichni kolem se radují, jenom já pláču. Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu. Nepřišel, nepřišel ---

Markéta: (vynoří se zpoza baru) Kdo?

Tereza: (lekne se) Tys tady zase?

Markéta: Zas jeden zabitý den. Co budeme dělat teď?

Tereza: Čekáme na Grafika.

Markéta: Máš pravdu. (přisedne si)

Ticho.

Tereza: (rozhlíží se) Něco se tu změnilo, od včerejška.

Markéta: A co když nepřijde?

Tereza: (po chvilce nechápavosti) Uvidíme. Povídám, že se tady od včerejška něco změnilo.

Markéta: Všechno zahnívá.

Tereza: Jen se podívej na bar.

Markéta: Ten tu včera nebyl?

Tereza: (unaveně) Ale byl.

Ticho.

Obě: A ---

Tereza: Promiň.

Markéta: Jen mluv.

Tereza: Ale ne, mluv ty.

Markéta: Ty mluv.

Tereza: Přerušila jsem tě.

Markéta: Naopak, já tebe. (otočí se k sobě zády)

Dlouhé ticho.

Tereza: (otočí se zpět, úzkostně) Řekni cokoli.

Markéta: Co děláme teď? (nervózně si hraje s knoflíky na svetru)

Tereza: Čekáme na Grafika.

Markéta: (omylem utrhne knoflík) Máš pravdu.

Ticho.

Markéta: (s povzdechem) Přišly jsme moc brzo.

Tereza: (zasněně hledí z okna) To je vždycky, když nastává noc.

Markéta: Ale noc nenastává. (také zasněně hledí z okna)

Tereza: Nastane náhle, jako včera.

Markéta: Pak bude noc. (upustí utržený knoflík, ten se zakutálí pod vedlejší stůl)

Tereza: A my budeme moci odejít. (stále hledí z okna)

Markéta: Pak bude zase den.

Ticho.

Markéta: (nervózně hledí na zakutálený knoflík) Co se takhle oběsit?

Tereza: (vyrušena z bloumání) Na čem?

Markéta: Nemáš kousek provazu?

Tereza: Ne.

Markéta: Takže je to v tahu. (přemýšlí) Počkej, pásek.

Tereza: Ten je moc krátký. (přemýšlí a hledí do prázdna)

Markéta: To je fakt.

Ticho.

Markéta: (položí hlavu na stůl) Já už takhle nemůžu.

Tereza: To říkáš jen tak.

Markéta: Co kdybychom šly jinam? Možná by to bylo lepší.

Tereza: Ale zítra se oběsíme. (ticho) Když nepřijde Grafik.

Markéta: (zvedne hlavu, upřeně hledí na Terezu) A když přijde?

Tereza: Budeme spaseny. Tak jdeme?

Markéta: Jdem. (zapálí si cigaretu)

Zůstanou nehybné. Opona.

M&T

Mladé nadějné dramatičky, autorky několika her. Pozornost veřejnosti na sebe upoutaly již svým debutem Přicházení. Největší ohlas kritiky zatím vzbudilo jejich existenciální drama Mnoho povyku pro nic, u diváků uspěla komedie Tramvaj do stanice Trojská.

Jejich poslední hra, kterou zde přetiskujeme, získala mnohá ocenění na domácí i zahraniční půdě, namátkou Cenu Alfréda Radoka pro Terezu za roli Markéty, cenu Thálie pro Markétu za roli Terezy. V anketě Divadelních novin byla zvolena inscenací roku.

Divadelní teoretici se shodují na tom, že autorky ve své tvorbě navazují na tradici her Samuela Becketta. M&T tuto teorii zarputile odmítají.