Cesta do Prahy. Pán na protější sedačce se už celou půlhodinu nepohnul. Nemám ani mobilní internet, abych se mohla se světem podělit o živé dojmy z včerejšího filmu. Bojím se ale, že všechny vtipné glosy už vymysleli edixfové333, zuzikkkové a KritiKové.

Falešné jarní zážitky vystřídaly mínus 3 stupně Celsia, JX3D se pochlubil svou první reflexí manželství v 3D Reflexu a na stránkách britského Guardianu proběhla diskuze o potřebě (či nepotřebě) virtuálních uměleckých kritiků. Neal Gabler svým článkem Everyone’s a critic now (The Observer, 30. 1. 2011) rozpoutal debatu, zda ještě my jako (budoucí) profesionálové máme vůbec šanci obstát vedle všech těch odborníků z Facebooku, Twitteru, diskuzí a blogů.

Ale zpět – cesta do Prahy. Opět pozoruji pána naproti v dlouhém černém kabátu a jsem si stále jistější, že Mácha musel být opravdu cvok chodit takovou dálku pěšky. To my se spíš po vzoru jiných literátů sejdeme v nějakém pěkném, dýmem zahaleném koutě a společně s fantomy Starého Města a štamgasty literárních kaváren zhodnotíme současné biotrendy nebo mladou povídkovou tvorbu…

Cesta do Prahy. Pán naproti usnul. V kvapu a šeru čmárám do zápisníku a marně si lámu hlavu nad tím, co je mou pražskou literární inspirací…

Příjemné procházky (skoro) jarní Prahou Vám přeje

Markéta Böhmová