Gotické sklepení kavárny se začíná pomalu plnit lidmi. Není nafukovací, není zde bar (pro občerstvení se musí chodit po vrzajícím dřevěném schodišti do hlavní části kavárny), přesto jsme nemysleli, že budeme mít s prostorem problém. Vždyť přece tak málo lidí čte dnes básně… opak je pravdou a podzemí Řetězové lidmi téměř přetékalo.

A konečně nastala chvíle, na niž jsem myslel po celou cestu ztemnělou Prahou – šéfredaktorka LitENek Markéta Böhmová se ujala slova, přivítala všechny účinkující i diváky a na pódium pozvala pány z dua Pražská pakárenská, kteří nás svým plíhalovsko-špitálsko-minimalistickým soundem provázeli celým večerem.

Nejednou se po slovech zpěváka skupiny Jana Hrudky ozval z řad diváků burácející smích. Bavila se dokonce i jindy tak vážná redakce LitENek.

Za chvíli konečně pozvala Markéta na pódium první básnířku. Byla jí Magda Rysová, laureátka ceny Růže Karla Hynka Máchy, studentka Filosofické fakulty v Praze a již poměrně etablovaná autorka.

V nadcházejícím čísle Literárních novinek vyjde s Magdou rozhovor, nezapomeňte si je rozhodně sehnat! Magda svou tichou, křehkou lyrikou ztišila celý sál. Najednou tu nebyli diváci a účinkující, ale jedna obrovská mnohosrdečná bytost uprostřed lesa rozjímající o krásách a strastech světa kolem nás.

Magdu vystřídala básnířka Jana Elová, jež svým nekompromisním, oproti intimnosti předchozích veršů burácejícím výrazem mohla diváky strhnout do netušených prostor, jak to jen poesie umí. Pohříchu ale strávila na pódiu nepoměrně méně času, než její předchůdkyně, a tak se můžeme jen těšit, že snad příště…

Poesie mluvené zas na chvíli už bylo dost, proto dostala prostor poesie zpívaná Pražské pakárenské, nejdřív jsme je ale museli odtrhnout od LitENek, kterých se téměř nemohli nabažit.

Osazenstvo doplnilo zásoby piva, vína, čajů a dalšího proviantu a pozvolna se opět nořilo do poetické nálady. Do nálady, kdy netušíte, jaký obraz se před vámi zjeví, kam se ve svých myšlenkách dostanete, po čem zatoužíte a co odvrhnete. Poesie…

Na pódium přišel veselý muž říkající si BáSnílek. Jeden z účastníků naší literární soutěže – Poesie milostná a erotická. Obsadil v ní třetí a čtvrté místo s básněmi Matematikova touha a Je ráno… Publikum si získal jednoduchými verši, vtipnými rýmy a mnohdy překvapivými pointami. Ukázal, že poesie nemusí být jen zádumčivá, ale i hravá a veselá. Každý pak, ať si najde co nejlépe odpovídá jeho vkusu a momentálním potřebám.

Jako poslední se divákům představila Rýza. I ta se úspěšně zúčastnila naší soutěže obsadivši páté a šesté až sedmé místo básněmi Překrása v městské hromadné a Ještě jemu jen. Když Rýza spustila svou zvukomalebnou hru se slovy, cítil jsem se jako na mořských vlnách. Vše kolem plynulo, slova jako vlnky šplouchaly kolem, Rýza svým hlasem kolébala celý svět a svými slovy jej přikrývala barvami a vůněmi. Nejoriginálněji si také poradila s členěním své produkce. Každou báseň oddělila zapískáním na píšťalu.

A blíží se již vrchol večera, ani se mi tomu nechce věřit. Naposledy zahrála Pražská pakárenská – myslím, že na píseň Karel málokdo z nás někdy zapomene –, připravil se projektor a kolegové z Filosofické fakulty Magdalena Fottová a Jan Kubíček nám všem předvedli Bohemistovu kámasútru.

Bohemisté se bavili náramně, nebohemisté lovili v paměti, co jim napovídali o různých obdobích literatury na středních školách. A na závěr večera vystoupila Alex Doležalová.

Spoluautorka knihy Expanze na Mars, manželka známého redaktora časopisu Reflex Jiřího X. Doležala. Přečetla úryvek z již zmiňované knihy, mnohé možná šokovala vybraným slovníkem, jiné snad pobavila obsahem.

Markéta Böhmová, jež v sobě během večera objevila sklony k hvězdné moderátorské kariéře, poděkovala všem zúčastněným za krásný večer, všichni jsme si společně naposledy zatleskali a rozešli se v náladě tolik nepodobné stresu všedních dní a uspěchaných ulic. A to byl koneckonců jeden z cílů našeho večera. Aby lidé odešli s básní v duši – protože slunce může zalézt nebo se skrýt za mraky, ale báseň máte v sobě pořád…