Zájemci o dílo Václava Havla se nyní dočkali souborného vydání dopisů adresovaných mu do vězení v letech 1979 až 1983. V Edici Knihovny Václava Havla totiž vyšel druhý svazek - publikace s názvem Dopisy od Olgy. Titul je parafrází Havlových Dopisů Olze a má být pomyslnou druhou stranou jeho vězeňské korespondence. Autorem listů ovšem není první žena tehdejšího disidenta, ale v převážné většině případů Ivan M. Havel. Označení „a kol.“ zahrnuje především Zdeňka Neubauera s Radimem Paloušem – filozofy, jejichž texty Ivan do svých odpovědí bratrovi opisoval jako reakci na některé Václavovy úvahy. Důvodem není ani tak „chorobná nepsavost“ Havlovy manželky, jako spíš fakt, že by se k němu jejich texty jinak nedostaly. Přes cenzuru procházely pouze ty s podpisem rodinného příslušníka.

Autorský večer, na kterém byla kniha představena, uváděl ředitel Knihovny VH, jeden z editorů a autor předmluvy Martin C. Putna. V prostorách galerie Montmartre v pražské Řetězové ulici o díle dále hovořili druhý z editorů Jan M. Heller, hlavní autor dopisů Ivan M. Havel, arcibiskup Dominik Duka, který s V. Havlem sdílel na začátku osmdesátých let vazbu, a jako hlavní postava celého večera byl přítomen i sám adresát dopisů Václav Havel.

Prostory galerie nedovolují účast velkého množství hostů, a tak byla prezentace knihy příjemně komorní (asi 50 lidí). Vzpomínky na okolnosti vzniku dopisů doplňovalo dramatické předčítání tří z nich v podání Jiřího Suchého z Tábora, absolventa pražské DAMU. Bohužel tento přednes ubíral textům na autentičnosti, protože byl spíše scénickým předčítáním než civilním čtením ukázek, jak by takový typ textů zasloužil.

Ivan M. Havel připomněl, jak komplikovaně se pokoušel propašovat do textů informace o vydávání titulů samizdatové edice Expedice, aby kvůli nim nebyly zabaveny bachařskou cenzurou. Zvolil proto šifrovací jazyk o vaření a čínské kuchyni, ovšem dnes s odstupem vyjádřil pochyby, jestli tenkrát jeho bratr narážky pochopil.

Václav Havel vzpomínal na příležitosti, u kterých se mu dostávalo ve vězení filozofického a náboženského vzdělání – bylo to vždy o přestávce mezi povinnými gymnastickými cvičeními, nebo u šachových partií s Dominikem Dukou. A s nadsázkou označil jedinou možnost, jak předejít zabavení dopisů ze strany vězeňské kontroly: „Brzy jsem zjistil, že bachař mi pouští dopisy, kterým nerozumí. To nás donutilo formulovat věci v takovém až zaumném jazyce, který se možná zdá jako filozofování, jenomže už ani já z toho časového odstupu některým věcem nerozumím,“ poznamenal vtipně.

Přiblížit počátky Havlova věznění se podařilo úvodním dopisem z června roku 1979:

„Ahoj Véno,

tak se mi zdá, že se opět po nějaké době budu muset věnovat korespondenci s Tebou, abys nám tam duševně nezakrněl. Včera přišel Tvůj dopis č. 1. Dnes nebo zítra snad někdo pojede na Hrádeček, tak ho vezme Olze. Andulka už ho četla. Z Tvého dopisu je vidět, že ses své situace zdravě a rozumně zhostil. Máš jen – jako zdá se vždy – trochu přehnané obavy o osudy svých blízkých. Zde je vše zcela v pořádku. Trochu jsme ti v době těch veder záviděli, jak vidno mylně, Tvůj ‚chládek‘. (...)“

V závěru večera bylo možné si knihu zakoupit, nechat ji podepsat a s kalíškem červeného vína v ruce si prohlédnout stálou expozici výstavy věnovanou dílu Václava Havla, prohodit pár slov třeba s Jiřinou Šiklovou – socioložkou, která v osmdesátých letech pomáhala převážet exilovou a samizdatovou literaturu ze západního Německa, nebo se prostě rovnou začíst.

Gabriela Romanová

Galerie Montmartre, Řetězová 7, Praha 1. 1. 12. 2010 od 18 hodin.

Ivan M. Havel a kol.: Dopisy od Olgy. Praha: Knihovna Václava Havla 2010. 512 s.

Václav Havel a Ivan M. Havel (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.