Výstava s kulturním doprovodem

Fotografie na výstavu Stoly spisovatelů nafotil Petr Kotyk, který je spoluautorem již řady výstav o současné české literatuře. Také publikuje fotografie a rozhovory s českými spisovateli pro česká periodika. Výstava čítá 33 fotografií o rozměru 30 x 40 cm, které se nachází pod sklem a jsou vsazeny do dřevěných rámů.

Výstava od r. 2008 putuje po školách, českých knihovnách a literárních kavárnách. Na pobočce Korunní si ji můžete prohlédnout až do konce roku. Jak už jsem předeslala výše, bývá doprovázena autorským čtením a besedou s autorem ve výstavě zastoupeným. Z bohaté nabídky (Petr Borkovec, Ivan Matoušek, Jáchym Topol) jsem si vybrala právě Ludvíka Vaculíka. Přání osobního setkání s oblíbeným fejetonistou bylo jedním z důvodů, proč jsem se na besedu vydala.

Dojmy z výstavy

Všechny stoly mají jedno společné. To, čím jsou obklopeny. Nezměrné množství knih a poznámek, popřípadě hudební nosiče, obrázky na stěně a pár drobností-radostí. Prostor umělcova světa je tak fyzicky ohraničen, prosycen kouzelnou vůní starého dřeva a knih. Vůní, kterou literáti tak důvěrně znají, vůní, bez jejíhož opojení snad ani nedokážou tvořit.

Máme tak výjimečnou možnost nahlédnout alespoň do tohoto fyzicky ukotveného světa. Umělcův svět…to je totiž především svět jeho nitra, jež nám zůstane navždy uzavřeno a nepřístupno. Nitra, do jehož deliria bychom chtěli navždy upadnout.

Nikdy neodhalíme tajemství, kterak se niterný svět tvůrcův a duše tvůrcova rozlévá na papír, vdechuje život písmenům, stává se matkou dějových zvratů, tolika postav a charakterů, jejichž osud drží pevně v rukou. Pocítíme pouze, a to jen ze samotných fotografií, oslňující teplo a klid, které částečně narušuje vynález moderní doby, tj. počítač, nevypočítavý a chladný. Někteří autoři ovšem píší rukou (Daniela Hodrová, Michal Ajvaz). Jiní psacím strojem (Ludvík Vaculík, Ludvík Kundera), slyšíte ten jeho typický zvuk…cvak..cvak..?

Běžte se také podívat, kde vznikají díla našich spisovatelů. Je to jedinečná příležitost.

Setkání s Vaculíkem

Pro milovníka Vaculíkových jízlivých a vtipných fejetonů představuje beseda s ním výjimečný zážitek. Může si tak nejenom poslechnout ukázky z jeho naposled vydaných knih: Tisíce slov, Dřevěná mysl, Hodiny klavíru či Poslední slovo. Vedle novějších fejetonů předčítal i fejetony starší, např. ze 70. let. Vyslechne si také poutavě a s humorem mu vlastním vyprávěné zážitky z doby minulého režimu, kdy byl několikrát z rozličných důvodů vyslýchán, nebo vzpomínky z cest. Může si i v jeho podání či podání obecenstva poslechnout lidové písničky. Posluchačstvo se povětšinou skládalo z jeho přátel. Zpívajícího Ludvíka Vaculíka ovšem můžete mít i doma. Samozřejmě jen v podobě CD, které je součástí knihy Polepšené pěsničky a na kterém ho doprovází cimbálovka Technik.

Prostor dostanou i vaše dotazy. Tak jsem se mimo jiné dozvěděla, že chtěli po Ludvíku Vaculíkovi pojmenovat školu, což on odmítl, stejně jako odmítl čestné občanství. Toto ocenění se mu zdá zbytečné, čestný občan např. Brumova (kde se spisovatel narodil) není přece někdo víc než „pouhý“ občan Zlína.

Autorské čtení je jistě skvělá příležitost, jak se setkat s oblíbeným spisovatel či básníkem, nechat si od něj podepsat knížku, popřípadě se na něco zeptat. Většinou z takového setkání také odcházíte s další autorovou knihou v ruce, aby zaplnila prázdné místo ve vaší sbírce.

Dana Tregerová

Stoly spisovatelů/Autorský večer L. Vaculíka, Městská knihovna Praha-Korunní, 8. 9.-31. 12. 2010/ 24. 11. 2010.

spisovatel Ludvík Vaculík (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.