Muzeum umění ve Vídni zapůjčilo pražské Národní galerii část jedné z nejvýznamnějších evropských sbírek manželů Batlinerových. Máme tak výjimečnou příležitost prohlédnout si impresionistické Jezero s lekníny Clauda Moneta a pokračovat dál po proudu času přes německý expresionismus a ruský suprematismus v čele s Kazimirem Malevičem, až dojdeme k poválečné evropské a americké produkci.

V předsálí si všimněte nejen časové osy, ale nakoukněte i za ni. Můžete zde prolistovat katalogy stěžejních uměleckých směrů a několik monografií. Za pozornost jistě stojí Pedagogický náčrtník Paula Klee. Otevřete-li monografii Yvese Kleina, narazíte na úvod Jindřicha Chalupeckého, který začíná slovy: „Je to ještě výtvarné umění?“ Odpovědět už si musí každý sám a tato výstava je pro to ideální příležitostí. Možná vám zhlédnutí výstavy naznačí, jak se dívat na moderní umění. Některá díla vyžadují vaši spolupráci. Požitek z obrazu se totiž dostaví až s odstupem – nikoli časovým, nýbrž prostorovým.

Popisky k jednotlivým obrazům vás poučí o uměleckých postupech. Například Max Ernst vynalezl frotáž, jež spočívá v kladení silných vrstev barvy na plátno. Ty jsou posléze seškrabávány, čímž se dosáhne výsledných stop na podkladu (viz Květy na žlutém pozadí). Yves Klein přišel s originální antropometrií – model se vyválí v barvě, poté obtiskne své tělo na plátno a je hotovo.

Ze současné tvorby stojí za zmínku Robert Longo, jehož kresba uhlem dosahuje takové plasticity a hloubky obrazu, že ji jen stěží rozeznáte od fotografie.

Výstava zlomku sbírky sice podá výstižný přehled všech –ismů, u žádného směru se ale déle nezdrží. Má to výhodu, že se nepřejíte, namlsat se však už musíte někde jinde.

Kateřina Frontzová

Monet – Warhol, Veletržní palác, Praha, 13. 10. 2010 – 7. 1. 2010.

Bez názvu (Ping) (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.