Habermannův mlýn (zvětšit)

Co podniknout o volném pátečním odpoledni na začátku semestru, kdy po vás nikdo zatím nic nechce? Nebo si to aspoň jako vyjukaný prvák myslíte.

Dobrou volbou by byla kavárna nebo nějaká útulná čajovna, ale já osobně bych preferovala kino. V kině se nemůžete opařit kafem, s nikým se nepohádáte a můžete dvě hodinky jen pohodlně sedět ve vypolstrovaných sedačkách a „tupě“ zírat na stříbrné plátno. Což se vám většinou nikde jinde nepoštěstí. V posluchárně jsou sedačky tvrdé a tupý výraz není poněkud žádoucí, doma vás zaúkolují jedna dvě a v parku na lavičce je teďka docela frišno. Proto je právě teď kino tou nejlepší volbou. Ale na co vlastně jít? V dnešní době, kdy jde každý měsíc do distribuce tolik filmových novinek, není snadné vybrat to pravé ořechové, co by se hodilo k našemu volnému pátečnímu odpoledni. Určitě nechceme prvoplánovou teenagerskou komedii, ani slaboduchý „akčňák“, natož krvavý samoúčelný horor. A tak se nám výběr velice rapidně zúží. Proto se nám příhodně nabízí nový film Juraje Herze, který nám osvětluje nedávnou historii naší země ve zcela nové perspektivě.

Příběh je zasazen do doby druhé světové války a následného násilného odsunu Němců z Čech. Hlavním hrdinou je Němec August Habermann (Mark Waschke), místní majitel mlýna a pily, který by se dal charakterizovat celou řadou kladných adjektiv. V době, kdy se nedá nikomu věřit a kdy málokdo jedná přímě, je Habermann se svým přítelem Březinou (Karel Roden) světlou výjimkou. Oba jsou povzneseni nad dobové události a jejich starosti se většinou vztahují k bezproblémovému chodu mlýna. Proto, když do města přijedou němečtí esesáci, snaží se zde Habermann zachovat jakési status quo. Také proto kryje záškodnickou protiněmeckou činnost svých českých zaměstnanců a staví se proti jejich perzekuci. Když ale dojde k nehodě, při níž jsou zastřeleni dva němečtí vojáci, povolává ho sturmbannführer Koslowski (Ben Becker) k odpovědnosti. Staví ho před volbu, která jeho život po válce zpečetí. Díky incidentu, se kterým nemá nic společného se stane cílem českého lynčujícího davu, který prahne po jeho majetku. Poslední Habermannova zoufalá snaha o záchranu manželky (Hannah Herzsprung) je paradoxně úspěšná. Poslední záběr, kdy jeho žena stojí ve vlaku odjíždějícím do Německa, je zosobněním všech možných protikladů. Ona, původem židovka, přesto pokřtěná a vychovaná jako křesťanka, Češka, manželka Němce, odjíždí jako nenáviděná „Němka“.

Juraj Herz opět předvedl perfektní režisérské vedení. Podařilo se mu dokonale vykreslit lidské charaktery, které byly ve většině případů, bez ohledu na národnost, značně pokřivené. Důkazem jsou skvělé výkony herců, především Karla Rodena a Marka Waschkeho. Syrovou atmosféru Herz dokreslil dokonalými a precizně vystavěnými záběry. Kamera (Alexander Šurkala) zaměřená na detaily umocnila celkový dojem z filmu. Třešničkou na dortu byla samozřejmě citlivě vybraná hudba (Ilja Cmíral), která vše výstižně podbarvila. Habermannův mlýn je velice emocionálně silný a realisticky vylíčený film, který čerpá z naší nedávné minulosti a ukazuje nám, že nic není jen černobílé. Nic jako dobří Češi a zlí Němci neexistuje. Existují jen lidé, a to dobří a zlí.

Film je, podle mého názoru, hereckým a režisérským koncertem, který si nemůžete nechat ujít. Proto hned příští pátek vyrazte do kina a vychutnejte si nevšední filmový zážitek v pohodlí vašeho oblíbeného kina.

Klára Rynešová

Habermannův mlýn (Česko / Německo / Rakousko, 2010, 104 min)

Režie: Juraj Herz

Hrají: Mark Waschke, Hannah Herzsprung, Karel Roden, Franziska Weisz