Podle Barnese existují čtyři typy lidí. Na pomyslné špici stojí ti šťastní, co nevěří v Boha a nebojí se smrti, pak ti, kteří v Boha věří a smrti se nebojí, pod nimi lidé věřící v Boha a bojící se smrti, a na samém konci se trápí ti, kteří nevěří v Boha a smrti se bojí. Mezi ně patří i sám autor esejů.

K Bohu se vyjadřuje jasně – nevěří v něj, ale schází mu. Stejně radikální postoj zaujímá i k některým členům své rodiny, o nichž se zmiňuje. Například Barnesův bratr, profesor filosofie, je vůči němu ve věčné opozici, je racionálním opakem spisovatele s bujnou fantazií. Ten trefně shrne rodinnou historii, vykreslí charaktery a problémy tak, aby se jednoduše mohl přesunout k tématům pro něj stěžejním – víře a smrti.

Vyjadřuje se ve velmi lehkých, cynických a wildeovsky úderných úvahách protkaných nezapomenutelnými bonmoty, jako například tím, který se váže k Barnesově prvnímu popření Boha: „Když jsem se jako adolescent krčil na našem společném záchodě nad nějakou knížkou nebo časopisem, říkával jsem si, že Bůh možná neexistuje, poněvadž představa, že by mě mohl vidět při masturbaci, byla naprosto absurdní.“

Jenomže jak se pomocí asociací a berliček v podobě odkazů k historii skrze příhody známých intelektuálů dostává k serióznějším úvahám o konci života, cítíme pod vší tou satirou a zdánlivým nadhledem bezbřehou thanatofobii. Díky tomu a taky díky faktu, že se za postavou srandovního woodyallenovského neurotika skrývá velmi moudrý muž, se nám v podobě této knihy dostává do rukou hodnotný esejisticko-filosofický spis, který skvěle popisuje největší problémy západní civilizace 21. století.

Martina Kaushiková

Barnes, Julian: Žádný důvod k obavám. Překlad: Petr Fantys. Odeon, Praha 2010. 264 stran.

Julian Barnes: Žádný důvod k obavám

Julian Barnes: Žádný důvod k obavám

foto: martina.kaushikova