Akademický malíř, absolvující v roce 1982, je svou tvorbou zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, v regionálních galeriích a v mnoha soukromých sbírkách u nás i v zahraničí. Experimentuje s novými materiály a technickými postupy a jeho hlavními tématy jsou lidské tělo v prostoru a vztah muže a ženy.

Z technického hlediska je výstava v Mánesu rozdělena do čtyř celků: malby na plátně, malby na plexiskle, Černá série I. a II., kam spadají malby na střešní lepence IPA, a drobnější práce, obsahující například multiply na plechu nebo malby na tvrzeném polystyrenu.

Obnažená těla mužů a žen, jež vévodí Komárkovým obrazům, nelze pojímat jako bohapusté pornografické výjevy. Díla tohoto umělce jsou sice provokativní a některá opravdu silně – pro příklad jmenujme obrazy Zátiší s přirozením (1998), jemuž dominuje obrovský mužský úd s křiklavě růžovým květem na žlutém pozadí, nebo Bobina v lázni (2009), dráždící postavením obličeje oblečené ženy do těsné blízkosti přirození ženy obnažené – , ale u bezduchých nahotinek nekončí. Ba naopak nás zavedou daleko za hranici běžně vnímané reality. Pro představu uveďme obrazy Senzibilka (2008), ženský akt s vědmou v popředí, Vesmírná žena (2002), na němž nahé tělo doprovázejí kosmická tělesa, nebo Umírající (2000, 2003), jež nepřitahují vyobrazenými ženami, nýbrž oslňující září.

Akty by samy o sobě nebyly působivé, kdyby je Komárek nedoplnil hrou křiklavých barev a tvarů, ať už známých ze všedního života, jako je tomu například v díle Před plotem (1999), na němž je nahé ženské tělo s drátěným plotem v pozadí; či zcela abstraktních, jako představují mimo jiné Tvary v prostoru (1999), Biotvary (2000) nebo Améby (2001).

Komárka lze považovat za génia, který dokáže něco tak pudového, jako je erotika, snoubit s čistou nadpozemskostí.

Barbora Biňovcová

Body Search, Výstavní síň Mánes, 8. 4.–5. 5. 2010.