Podvečerní setkání moderoval Václav Daněk. Autora knihy, jejího nakladatele a jejich hosta Miroslava Zikmunda (mimo jiné autora titulku) však přivítal předseda PEN Klubu Jiří Dědeček. Kromě nich pozdravil také mladé tváře; o nás mladých pak v průběhu večera padla zmínka ještě několikrát. Zajímá nás, co se v roce 1968 stalo? A zajímá to mladé Rusy? Jako by mi Šinkarjov mluvil z duše, když řekl, že ty, kteří srpen ´68 nezažili, nelze považovat za jednolitou masu. Někteří vědí, jiní nevědí, tak to zkrátka je.

Chtěla bych použít jiné označení než kniha Leonida Šinkarjova, ale nic výstižnějšího mne nenapadá. Není to ani román, ani reportáž, ani drama... A i když se v podtitulu objevuje slovo skica, zdráhám se ho napsat; skicy nemívají takřka 500 stran. Šinkarjov při psaní čerpal nejen ze svých vzpomínek, z korespondence se Zikmundem a Hanzelkou, ale i ze sovětských archivních materiálů.

Herec Rudolf Pelar předčítal a já jsem přemýšlela, co s knihou bude. Pamětníci jsou z ní očividně nadšeni, názory historiků i žurnalistů jsou různorodé. Snad by našla využití jako doplněk středoškolských učebnic dějepisu. Z mých úvah mě vytrhnul až zčistajasna rusky mluvící Václav Daněk: „Tuhle knihu nemohl napsat nikdo z českých historiků…“ Zbytku jsem nerozuměla, ruština k snídani obědu večeři se mé generace zkrátka netýkala. Možná by mi přečtení Šinkarjovy knihy poskytlo nejen dokončení téhle věty, ale i odpověď na to, co je ta knížka vlastně zač. Nechcete se do čtení pustit také?

Eva Marková

Šinkarjov, Leonid: Všecko jsem skoro zapomněl… Pokus o psychologickou skicu událostí roku 1968 v Československu. O velkém omylu kremelských hvězd.

Překlad: L. Dušková, V. Daněk. Akropolis, Praha, 2010. 480 str.

Všecko jsem skoro zapomněl.... (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.