Vernisáže se konaly dva dny za sebou 30. a 31. března. První z nich zahájil Nikl ve velkém sále renesančního letohrádku v oboře Hvězda na Praze 6. Výstava má podtitul Dialog s maminkou a představuje loutky, plastiky a obrazy vytvořené z materiálů, jako je kov, dřevo a sklo. Dominantním prvkem všech vystavovaných předmětů je pro Nikla typický oblý tvar bez ostrých hran a fascinace vzdušným, průhledným, amébním a proměnlivým prostorem, který se dá libovolně přetvářet a zcela se nabízí improvizaci a fantazii. Ty ostatně sám Nikl předvedl i při hře na Flip machine – vizuálně hudební interaktivní nástroj, připomínající svými rozměry a jednotlivými předměty, které ho tvoří, právě maminčinu kuchyni. Hudební performance vtíravě asociovala zvuky syčící konvice, řvoucího mixéru, či cinkot pokliček a příborů. Nikl komunikuje s maminkou a vyvolává zpět svoje dětské fascinace nejen skrze tento hudební nástroj, ale i tematicky prostřednictvím exponátů. Mají povětšinou dětskou nebo rodinnou tematiku – Portréty hraček, Dítě a sestra, Autoportrét s medvědem 1992 - a jsou rozmístěny do malých místností v jednotlivých cípech letohrádku.

Hlavní důraz je ovšem kladen na výstavu Hračky Libuše Niklové, jejíž vernisáž proběhla o den později v UPM.

Navrhovat hračky je opravdové povolání. Libuše Niklová se dá považovat za jednu z nejvýznamnějších návrhářek v české historii hraček. Její tvorba vyhrála celou řadu cen v soutěžích mezi československými i světovými konkurenty. Dnes si ale jen starší děti pamatují třeba na harmonikového kocourka nebo nafukovacího buvola. Právě ten se stane symbolem výstavy „200 dm3 dechu“, pro niž byl nově vyráběn věrně podle původního modelu. Ve výstavním sále čeká malé návštěvníky celé stádo buvolů, s nimiž si mohou do sytosti hrát, což je slyšitelně těší. Dospělým jen zbývá hrát si očima, vzpomínat na svou vlastní hračku nebo si přečíst krátkou historii hračkářství, v níž nechybí zmínky o prvním frisbee, igráčkovi nebo Rubikově kostce.

Umělým hmotám patří budoucnost, konstatovala Niklová na začátku sedmdesátých let. Víme, že to je pravda. Kurátorka UPM Lucie Zdražilová ve svém článku (v březnovém vydání časopisu Art & Antiques) jen suše dodává, jak dnešní hračkový design opomíjí osobu, jakou byla Libuše Niklová, jež se s ohledem na celkový výrobek pustila se ctí do práce. To, že některé z hraček slíbila nově vyrábět Fatra Napajedla, určitě potěší nejen ty již odrostlé děti.

Součástí této vernisáže byl koncert Sváteční pop uskutečněný v Sukově síni Rudolfina. Strhující představení, spojující prvky elektronické hudby, anachronické a multikulturní rysy etna, hrdelní zpěv, hru na loutnu, ale třeba i na rouru podobnou násadě od vysavače, zaplavilo diváky téměř hmatatelným pocitem rytmu. Doprovázeno silně sugestivním přednesem Niklových textů působilo vše jako psychedelická extáze, v níž se střídaly pasáže syrovější než melodie Black Sabbath s momenty jemného éterična. Úvodní Niklova slova: „Podobně jako hračky mé maminky je tato místnost nafukovací,“ tak předem vystihla charakter večera. Dvouhodinová show vyvrcholila improvizací na melodii Smoke on The Water v podání umělců Nikla, Smeykala, Cajse a Hradila ve znění: „Už mě má, už objímá hustý šedý dým.“

Gabriela Romanová a Majka Doms

200dm3 dechu: Dialog s maminkou, Letohrádek Hvězda, Obora Hvězda, Praha 6, 31. 3.-30. 5. 2010, Hračky Libuše Niklové, Uměleckoprůmyslové museum, 17. listopadu 2, Praha 1, 1. 4.-6. 6. 2010

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.