Hlavním hrdinou je izraelský diplomat Adam, který žije i se svou ženou Ruth v New Yorku. Blíží se Den díkůvzdání a on odjíždí na fiktivní služební cestu do Washingtonu. Ve skutečnosti si veze svůj kufr do hotelu na Washington Square (muži jsou někdy vskutku nápadití), tam nakonec přivítá i svou milenku Evu, ruskou imigrantku, doktorandku astrofyziky z Jeruzaléma. Mají spolu strávit úžasný týden. Pch, nuda – řeknete si po dvou stranách, ale je tu spousta nezodpovězených otázek. Kde se Adam s Evou seznámili? Proč Ruth nepřijde divné, že manžel odjíždí pryč na Den díkůvzdání? Co se tedy asi stane?

Pokud budete hádat dopředu, tak se nejspíš spletete. Adam si totiž svou vášnivou a komplikovanou milenku srazil autem. Jiskry létaly, a tak mu Eva nakonec klesla nejen do náruče při převozu do nemocnice, ale také do postele. Osudové vzplanutí je přerušeno Adamovým návratem do New Yorku. A vše se dále zamotává, vzdálenost a láska jen přes internet oba ubíjí. O to více se upnou k plánovanému společnému týdnu.

Temná hmota je pozoruhodným románem, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je zajisté kompozice. I přes velmi tradiční námět se nudit rozhodně nebudete, originální uspořádání dějové osy milostného příběhu vás udrží v neustálém napětí, neboť nejde jen o tradiční retrospektivu. Jednotlivé události „úžasného“ týdne, nazírané z Adamova úhlu pohledu, avšak podané er-formou, se odvíjejí lineárně. Adamovy úvahy a myšlenky se upínají zejména na současnost, jen občas probleskne něco z jeho minulosti, a tak například vyjde na povrch skutečnost, že Eva není jeho první, takto osudovou milenkou, ale že Adam rád dobývá srdce dam ve svém oblíbeném hotelu na Washington Square (ano, muži jsou někdy opravdu nápadití) a je mu téměř jedno, zda jde o sekretářku nebo ženu velvyslance.

Události právě probíhajícího týdne se neodvíjejí podle očekávaného romantického scénáře, a to je vskutku příjemné zjištění. Adam, ačkoliv je již zkušeným záletníkem, není příliš opatrný a spíše jde vstříc odhalení svých paralelních vztahů. Objeví se hloupé rozbroje, nedorozumění i zmizení. Zkrátka napětí. Navíc je plynulý běh děje přerušován někdy až příliš rozsáhlými pasážemi e-mailové korespondence. Jde ale o pohled jednostranný, neboť se můžete začíst pouze do Eviných e-mailů, jež posílala Adamovi den co den od jeho odjezdu z Jeruzaléma do doby, než se za ním sama vypravila. Přítomnost z pohledu Adama je tedy od Eviných zpráv, které dokreslují minulé okolnosti příběhu, striktně oddělena. V emotivních dopisech, které zůstávají vlastně bez odpovědi (jen na nemnoha místech se objeví i Adamův e-mail, ale to jen proto, že ho Eva sama ve své zprávě znova uvádí), budete moci nahlédnout do Evina světa a peripetií jejího zamotaného života.

Velmi zajímavá je také teorie temné hmoty, která dala název celému dílu. Eva ji s lehkou samozřejmostí vysvětluje a metaforicky ji aplikuje na vztah mezi dvěma lidmi. Pochopíte a ani nemusíte být astrofyzikem, poněvadž Aner Šalev píše velmi jednoduchým, prostým a nenuceným jazykem, a to jak o lásce či sexu, tak i o vesmíru a přitažlivých silách. Autor zajisté čerpá také z vlastních zkušeností na akademické půdě, a tak jsou pasáže věnované Evině studiu či konferencím snadno uvěřitelné.

Šalevův román Temná hmota je plný zvratů, lží a předstírání. Jednotlivé charaktery jsou velmi dobře prokreslené. Vyústění komplikovaného vztahu milenců je opravdu překvapivé a konec nejistý, jen nastíněný. Závěrečná kapitola, jakýsi epilog, je totiž vyprávěna v budoucím čase. Jak to dopadne, co myslíte?

Denisa Garciová

Šalev, Aner: Temná hmota. Překlad: Š. Doleželová, M. Křížová. Plus, Praha 2009. 285 stran.

Temná hmota

zdroj: www.martinus.sk

foto: denisa.garciova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.