Gardiner je v Praze sice poměrně častým hostem, přesto je každý jeho koncert s napětím očekáván. Těžiště jeho práce spočívá v „jiné“ interpretaci hudby J. S. Bacha – snaží se skrze dobové nástroje (nebo jejich kopie) dojít k modernímu provedení. Jedinečným projektem bylo koncertní turné k 250. výročí Bachova úmrtí v roce 2000. Tehdy se svými soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists během jednoho roku odehrál více než šedesát koncertů po celé Evropě i Spojených státech.

Na tomto pražském koncertě se ale představil jako interpret hudby 19. a 20. století. Posluchačům předvedl Koncertní kus pro čtyři rohy a orchestr a Symfonii č. 2 Roberta Schumanna a Symfonické fantazie a Fresky Piera della Francesca od Bohuslava Martinů. Gardiner předvedl posluchačům přehlednou zvukovou sazbu. Cit pro melodii, který je hudebníkům České filharmonie vlastní, obohatil o jistou strukturovanost, takže program tvořil zajímavý živý organismus – zpěvnou šíři Schumannových skladeb osvěžil fantazijní zvuk Bohuslava Martinů.

Každému ze dvou pražských koncertů předcházelo asi půlhodinové interview, kterého se mohli majitelé vstupenky zúčastnit. Rozhovor to byl bezesporu zajímavý, Gardiner se rozpovídal o svém vztahu ke středoevropské hudbě a přidal i pár vtipných historek o Schumannově manželce nebo o svém vztahu ke klavíristkám-ženám (ve vší genderové počestnosti).

Pokud vás v této chvíli mrzí, že jste sérii skvělých koncertů propásli, nemusíte zoufat. Gardiner se v Praze znovu předvede hned na úvod festivalu Pražské jaro, kde bude dirigovat skladbu ze svého typického repertoáru – Bachovu mši h-moll.

Marek Poláčik a Eva Haderková

Sir John Eliot Gardiner, Bohuslav Martinů a Robert Schumann. 25. a 26. 2. 2010. Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha 1.

Sir John Eliot Gardiner

foto: eva.haderkova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.