Osada Havranů

Nedávno mně napadlo, že tyhle zimní pocity jsou pro mně tak silný proto, že jsem se v zimě narodil a že to je to první, co jsem ze světa cejtil. Havrani k tomu nějak patřej.

Nedávno Veveřice říkala, že v Nymburce je prej největší shromaždiště havranů ve střední Evropě. To jsem nevěděl, myslel jsem si, že to je normální, že tolik havranů je všude. Ale jsme prej havraní metropole.

Večer předtim seděli jsme na Žofíně s Káčou, která žije ve Walesu a do Nymburka jezdí na Vánoce a vyznávala se z lásky k Nymburku, prosimtě, co na tom máš, řikal kluk naproti, dyk tady je hovno, nic se tu neděje, všechno je furt stejný, když tu pár let nebudeš, vrátíš se a jako bys odjela včera. Nejhorší je, že si tě někdo všimne teprve až umřeš, nesnášim to truchlení, řikal, nikdo si tě nevšímá a teprv smrt je důvod, aby se tebou zabejvali. Vyprávěli jsme si o Láďovi Bičištěm, kluk řikal, že když mu šibalo, nosil pod tričkem srp. Byl vostrej. Chtěli jsme mu udělat zádušní mši, aby nás aspoň po smrti nechal napokoji, pak z toho ale sešlo a už to je dlouho.

Káča ale jela svou, jak Nymburk miluje, jak hrabalovskej je, a opravdu, Žofín je jenom pár metrů od vily rodiny Hrabalovejch a za první republiky tu prej byl bordel, mluvili jsme o tom, jak člověk věci ocení, teprve až když je ztratí, jak člověk musí žít dlouho jinde, aby miloval tuhle díru. A myslel jsem na to, jestli kdyby Hrabal žil kdekoliv jinde, bylo by to taky to milované a opěvované městečko a taky na to, jestli by to taky bylo “městečko, kde se zastavil čas”, nebo jestli to je jenom Nymburk, jestli je právě timhle duchem nějak zvláštní. Město, který před pár lety ironizoval nějakej billboard na zdejší bytovej projekt, na těch billboardech stálo “I (srdce) N. Y.”. A objevily se Nymburce stencily nastříkaný na zdech, na kterejch je kluk v bejsbolový čepici s nápisem “NY”. Ironie, jakou uměj jenom Češi.

Jestli je Nymburk nějak unikátní, jsem ten večer nerozlousknul. Ale havrani v tom maj nějak tajmně jasno. Kdo ví, proč si vybrali zrovna Nymburk, jestli tady máme tak dobrý stromy, jestli je to pradávnej zvyk drženej po generace, nebo jestli tady sídlí Havraní Král. V každým případě havraní měřítka neznáme a lidí tohohle města se to vůbec netýká. Neni to žádnej unijní grant, neni to žádnej projekt záchranářů a vlastně si toho vůbec nevšímáme. Možná, že je jenom necháváme bejt.