Vypravěč své čtenáře paralelně provází historií Indie a osudem dítěte, které se narodilo ve stejném okamžiku, kdy Indie společně s Pákistánem získala nezávislost. Posléze pak tento chlapec Salim zjišťuje, že všichni tito zrozenci (tedy děti narozené ve stejný den jako jejich země) byli obdarováni jakousi nadpřirozenou silou. U Salima se to projevuje schopností nahlížet lidem do duše a číst jim myšlenky. Jeho osud se tedy velmi silně propojil s osudy Indie. Aby Salim našel svou vlastní identitu a smysl své existence, vydává se na strastiplnou pouť do minulosti své rodiny i své země.

Stejně jako se Salimova vlast ocitala v naprostém chaosu válečného běsnění, tak také čtenář mohl snadno ztratit orientaci mezi množstvím hlavních a vedlejších postav a jejich příběhů. Sáhodlouhé líčení rodinné ságy paralelně s moderními dějinami a kulturou Indie se tak nezřídka dostává do slepých uliček, ve kterých si čtenář patrně kladl otázku, nakolik je nutné zavalovat ho podrobnými informacemi o každém rodinném příslušníkovi z desátého kolena či zda odbočky sloužily jako pouhá vata k vyplnění prázdného místa. Často se tak mohla důležitá událost či myšlenka ztratit v naprosto neřízeném chaosu.

Kritici toto dílo díky mísení fantastického příběhu s reálným světem řadí k magickému realismu a oceňují především autorův vypravěčský talent, který je velmi nápadný (svůj jazykový styl totiž mění a přizpůsobuje osobám, které zrovna promlouvají) a s uměním hravé básnické imaginace. I ta však čtenáře může začít nudit, pokud se včas nezorientuje ve změti postav a jejich příběhů.

Salman Rushdie: Děti půlnoci, překlad Pavel Dominik, Paseka 2009. 512 stran.

Děti půlnoci (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.