Palác Akropolis praská ve švech. Jako by se tu schylovalo k hudební události roku. A to je teprve šest hodin. Chumly lidí různých věkových kategorií se přelévají od baru do sálu. Naděje na kelímek piva je mizivá.

Kolem půl sedmé se konečně rozezněly kytary. Na podiu začala metat kozelce první kapela. Hentai Corporation na pomezí crossover-metalu válcovali nepřipravené posluchače o sto šest. Fanoušci holdující této tvrdší skvadře, která už má leccos za sebou, se strkali pod podiem jak mravenečkové, div si hlavy nevykloubili. Po dvaceti minutách ale jak se říká šlus, deset minut přestavba, a rychlý vpád další party. Tentokrát indie-rockoví krasavci z Berouna, No Heroes. A pak to šlo jako po drátkách. Následovali chew-rockoví The Pooh, jemnější Fake Tapes, bratři v triku Super Tuzex Bros a screamo-elektroničtí Shogun Tokugava. Zkrátka a dobře se před mými zraky vystřídalo za ten večer šest kapel, přičemž na podiu zůstával stále týž aparát. Každá kapela se směla předvést pouze v předem vymezené dvacetiminutovce, ani o chlup déle.

Měla jsem z toho hlavu jako balón. Než jsem stačila vstřebat jeden hudební zážitek, sypaly se na mě další a další… K čemu tedy tohle divadélko bez ladu a skladu? Jak jsem se později dozvěděla, kapely neměly za úkol zaujmout mě jakožto posluchače. Měly úkol mnohem důležitější. Zaujmout pro ně „důležité lidi“ z hudební branže. Tenhle Showcase, jak onu přehlídku nazývají sousedé na západě, má totiž sloužit jako jakési výběrové řízení. Kapela ze sebe musí v limitovaném čase vydat to nejlepší, poprat se s nepříznivými podmínkami, získat si publikum (jeho náklonnost je pro porotu mnohdy vodítkem) a zachovat si svou vlastní tvář. Ve hře je totiž poměrně dost. Mezi „těmi důležitými“ bývají mnohdy zástupci labelů, kteří dají nemalý příslib naděje k tomu, zahrát si na velkém festivalu, se známou kapelou nebo prostě jak se říká venku. V letošním čele showcase zasedli odborníci jako Borek Jiřík (promotér Charm Music), Iva Milerová (ředitelka Supraphonu) nebo Michal Málek (A&R manager Warner Music).

A tak chápu, proč na mě zpěvák tentokrát nemrkal, kytarista mi nehodil trsátko a bubeník se nesvlékl do půl těla. Já před „důležitými lidmi“ také nesmrkám.

Veronika Kratochvílová

Palác Akropolis

23.11.2009

Bandzone-Showcase