Ačkoliv není v této oblasti debutantkou, tak abychom odpověděli zcela upřímně, bude nejpřiměřenější říci, že ne, že se pouze o něco takového pokouší. Někde více, někde méně úspěšně, avšak celkem vzato nadějně. Jednotlivé poetické pokusy totiž nepostrádají dobré nápady a poměrně vysokou míru originality, což jsou v každé době ty nejlepší předpoklady pro psaní kvalitní poezie. Sympatický je i celkový koncepční záměr sbírky jakožto organicky provázaného a vnitřně na sebe odkazujícího celku, pohříchu však všechna jmenovaná pozitiva mají své mouchy (mnohde zvící nejrobustnějších masařek).

Nápady totiž nejsou vždy jen dobré. Některé, a zvláště ty, které se pokouší o vtip, působí občas v lepším případě infantilně, v horším až trapně. Ještě větší potíž je v tom, že valná většina čísel sbírky stojí pouze na jednom jediném nápadu. Jak by také ne, když jejich obvyklou podobou je osamělá strofička (zpravidla o rozsahu čtyř až šesti veršů) zoufale a marně volající po dalších, protože takto o samotě působí dojmem hlavy, které chybí pata.

Také provázanost celku sbírky na několika místech pokulhává a tam, kde není naplněna textovými prostředky, je bohužel suplována několika variantami již v počátku zatracované grafické ohyzdnosti, které obálka zjevně nestačila, a tak bezostyšně infiltrovala také vnitřek knihy. Celkově tak akt čtení této sbírky evokuje chůzi temným lesem, které do příjemné procházky hodně schází (a Karkulka to rozhodně není, protože s tou se paradoxně přeci jen potkáme), což je škoda. Možnosti tu totiž dozajista byly, ale tímto způsobem to prostě nepůjde.

Jan Duhajský

Dousková, Irena: Bez Karkulky. Druhé město, Praha 2009. 81 stran.