Z tohoto pohledu můžeme rozlišit několik stupňů: leporela, říkadla pro nejmenší, obrázkové knížky, pohádky a povídky, romány. Z hlediska žánrů je třídění složitější:

1/ poezie: říkadla, folklorní písně, eposy, mýty, legendy;

2/ próza: pohádka, pověst, povídka a novela s dětským hrdinou, román; styly jsou velice rozdílné: próza dobrodružná, vědeckofantastická, historická, biografická, detektivní, naučná, dívčí, komiks, fantasy;

3/ drama: hrané a loutkové.

V Čechách můžeme o samostatné tvorbě pro děti mluvit až od 80. let 19. století. Za první hodnotnou uměleckou prózu lze považovat Broučky od J. Karafiáta, kteří vycházejí již v 70. letech. Oblíbené byly pohádky B. Němcové a K. J. Erbena. Každý z nich však čerpal z jiných zdrojů. Erbena ovlivnila tvorba bratří Grimmů, Němcová se inspirovala v lidové slovesnosti. Vycházely povídky Z. Wintera, J. Nerudy, J. Arbese, J. Zeyera. J. V. Sládek a J. Kožíšek využívali formy umělé poezie, která čerpala z lidové říkankové formy. Vedle nich vycházely povídky pro mládež od F. Douchy.

Do popředí se dostaly překlady klasických děl světové literatury: Dickensův Oliwer Twist, Dumasovy Tři mušketýři, díla sester Bronteových nebo Scottův Rob Roy. Dětští čtenáři si oblíbili Twainova Dobrodružství Toma Sawyera. Vycházely cestopisy, historická próza nebo o romány s dětským hrdinou, který překonává nepřízeň osudu a sociální bariéry.

Během první poloviny 20. století dochází ke značnému rozlišení žánrů. Vlivem společenských a politických poměrů pronikají do literatury levicové ideje a ideál skautingu. Popularitu získávají romány J. Foglara o chlapeckých partách, historizující prózy E. Štorcha a autentické cestopisy. Tendenci k psychologizující próze vykazují romány typu Malý Bobeš od J. V. Plevy, dále díla B. Benešové a M. Majerové. Oproti nim stojí tzv. výchovné idyly: F. Háj: Kája Mařík, A. Kutinová: Gabra a Málinka. F. Langer a další tvoří legionářskou prózu. Vycházejí humoristické romány E. Basse, J. Poláčka a pohádky od K. Čapka, J. Lady a O. Sekory. Téma dítěte strádajícího ve válce se objevuje v pozdějších románech J. Mareše, E. Horelové, H. Bořkovcové a J. Procházky.

Po únoru 1948 se u nás vyvíjí realistická próza: jedinec patří do kolektivu, individuum se pohybuje v prostoru města. Mezi typické autory patřil B. Říha. V poezii se prosazují písňové texty J. Seiferta, verše F. Halase a forma říkadel F. Hrubína. J. Hiršal zpracoval pro dětské čtenáře klasické prózy o Kocourkově, Enšpíglovi a baronu Prášilovi. J. Kolář vydává knihu Z deníku kocoura Modroočka.

60. léta s sebou přinášejí uvolněnou atmosféru. Objevují se autoři jako I. Hercíková, H. Šmahelová, V. Stýblová. Tematicky zobrazují vztahy dětí a dospělých, problematiku dospívání. Humoristické prvky vnáší V. Steklač, přírodou se inspiroval J. Pohl. Jan Werich vydává originální sbírku pohádek Fimfárum, vycházejí pohádky od V. Čtvrtka. Nonsensovou poezii pro mládež vydávají I. Hanzlík a P. Šrut.

Období normalizace odhaluje seznam zakázaných autorů. Mnozí z nich ale působí pod jinými jmény (H. Franková) nebo emigrují (L. Aškenázy, I. Procházková). Veršovanému humoru se věnuje M. Lukešová, která píše zajímavou poezii pro teenagery. Vtipně působí texty J. Vodňanského a M. Floriana. Věrohodné portréty dětí podávají ve svých románech M. Zinnerová a M. Drijverová. Mezi nejoblíbenější zahraniční autory patří A. Lindgrenová. Až do 90. let zůstává knižní produkce poměrně stejnorodá.

Po revoluci roste poptávka po dílech zakázaných nebo neuznávaných autorů. Množí se produkce sentimentálních až banálních děl: rodokapsy, dívčí románky, humorné studentské příběhy. Obrovskou popularitu získaly překlady Tolkienových románů, i když jeho Hobbit vyšel již v 80. letech. Díky sérii o Harry Potterovi od J. K Rowlingové stoupá obliba pohádkových a mýtotvorných románů. Próza s dívčí hrdinkou se více přizpůsobuje době: reálie jsou ze současnosti, do stylu se promítá hovorový jazyk. Někdy jde ale o jakési automatické psaní, například u L. Lanczové, která během několika let napsala přes třicet románů. Objevují se i celé románové série, typickou autorkou je E. Bernardinová.

V současné době převažuje spíše vliv médií a v četbě dochází k určitému odklonu od dlouhodobě převažujících žánrů, což se týká zejména dobrodružné prózy.

Ludmila Pechová

Použitá literatura: Urbanová, Svatava: Metamorfózy dětské literatury, Votobia, Praha 1999, 191 stran

Gebhartová, Vladimíra: Literatura pro děti, SPN 1987, 287 stran

Čeňková, Jana: Vývoj literatury pro děti a mládež, Portál, 171 stran