Jak mohou pouhá čtyři políčka stačit ke shrnutí Bible, Dona Quijota i Sta roků samoty? Receptem Švéda Henrika Langeho je sarkastický humor, a to jak v textu komiksu, který většinou plní roli průvodního slova, tak v jednoduchosti výtvarného ztvárnění. Komiksovou destilaci doplňuje Lange citací první a poslední věty z textu zpracovaných knih.

Čím se ale tento soubor snaží být? Na příručku se tu příliš manipuluje s obsahem, na intelektuální parodii je zase jednotvárný: Kromě stereotypně vystavěné gradace či opakovaných odkazů na popkulturu se setkáme s případy, kdy Lange ducha dané knihy zřejmě moc nepochopil.

Podobně nejasný je také výběr „klasických“ děl, k nimž je vedle neoddiskutovatelných autorů řazen též Dan Brown a podobní. Vyzdvihnout si ovšem zaslouží překlad Petra Onufera, protože barevný jazyk komiksových textů baví i tam, kde pokulhává pointa.

Škoda, že si autor ke spolupráci nepřizval literárního odborníka nebo alespoň ráznějšího editora, jenž by oněch devadesát redukcí eliminoval na nižší počet. Nicméně, pro případy, které se zdařily, a v neposlední řadě také pro nápad citovat začátek a konec knihy (viz ukázky níže), má přece jen cenu se s Langovými stripy seznámit.

Ema Stašová

Lange, Henrik: 90 klasických knih pro lidi v kalupu. Překlad: Petr Onufer. Albatros, Praha 2009. 192 stran.

„Tome!“ - A proto bude moudřejší o podrobnostech jejich dalších osudů zatím pomlčet. (M. Twain: Dobrodružství Toma Sawyera)

Paní Ramotswe má detektivní kancelář v Africe na úpatí kopce Kgale. - „Ráda si tě vezmu,“ přikývla paní Ramotswe. (A. McCall Smith: První dámská detektivní kancelář)

Jmenoval se Rambo. - Byl mrtev. (D. Morell: První krev)

repro: Albatros
(přidal uživatel ema.stasova)

©