Na začátku setkání přečetl Jakub Bachtík, jeden z organizátorů této iniciativy, úryvek z Prohlášení studentů ke 20. výročí Sametové revoluce týkající se právě vzdělání. V této pasáži jsou zmiňovány především nedostatky českého vzdělávacího systému, už méně je formulováno navrhované řešení. Poté se svými příspěvky vystoupili všichni debatující a snažili se postavit čelem k výtkám. Nutno podotknout, že se v mnohém se studenty shodli. V následné diskuzi s publikem i mezi sebou se dostalo takřka na všechny body zmiňované v prohlášení.

Jako největší problémy byly zdůrazněny způsob, jakým vzdělávání v ČR probíhá, komunikace mezi studenty a vyučujícími a také nedostatek elit, které by určily další směřování našeho státu naší demokracie a také našeho vzdělávacího systému. Podle prof. Dvořákové je nejdůležitějším úkolem vysokých škol naučit studenty dovednostem, které jim budou užitečné i na trhu práce – přemýšlení nad věcmi samostatně a flexibilně.

Ve své úvodní řeči dr. Veselý upozornil na nejčastější chyby, kterých se při debatách o vzděláváni dopouštíme: Všichni se cítíme jako experti na vzdělávání, protože jsme přece do školy chodili; vzdělávání tvoří pouze VŠ a gymnázia; vzdělávání směřuje jen jedním směrem – od učitele k žákům; vytrhávání vzdělání z kontextu společnosti a jejích změn.

Nejsem si úplně jistá, jestli se diskutující dokázali těmto chybám vyhnout. Mám obavu, že jediný výsledek diskuze byl, že vzdělávání je problém a je potřeba o něm mluvit. Bohužel nám chybí někdo, kdo by určoval směr této diskuze. Na druhou stranu pokud chceme, vždycky můžeme mít aspoň snahu něco změnit. Přece jen nemají kantoři vliv jen na nás, ale můžeme si aspoň namlouvat, že ovlivňujeme také my je.

Eva Haderková

Diskuze na téma vzdělávání. FSV UK, Opletalova 26, Praha. 11. 11. 2009.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2009.