Tomáš Zmeškal do literatury nevstoupil, on do ní ani nevlétnul, on do ní spíše přistál jako helikoptéra (po nohou) z výšin. Nikdo na něj v té výšce neviděl, a tak se v českém literárním bazénu (rybník zní poněkud megalomansky) zjevil jako hotový autor. Svou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem zaslouženě okouzlil většinu kritiky i čtenářů. Nejvýraznějšími rysy románu byly autorova rozpoznatelná erudice v historii literatury, její citlivé a vtipné vpletení do stylu vyprávění a vnesení klidného, trpělivého a výrazného vypravěče do současné české literatury. Obojí platí i v Životopisu černobílého jehněte. Přesto jde o knihu výrazně odlišnou.

Dominantními tématy knihy jsou sourozenecký vztah dvojčat-míšenců, Václava a Lucie, které od okolí odlišuje barva pleti, a jejich postupné objevovaní rasismu humpolácky českého i toho politicky uvědoměle zaonačeného.

Vztah Václava a Lucie, které vychovává jejich babička a strýc, protože rodiče údajně zemřeli při autonehodě, podává Zmeškal až neuvěřitelně citlivě. Neobjevuje se zde a priori přednastavený cit, ať už kladný či záporný, který by vypravěč uměle vyostřoval vlastními prostředky, jak se tomu stává u Petry Soukupové. Zmeškal naopak nechá sourozenectví rozkvést, provede ho všemi fázemi, s jakými se sourozenci v životě setkávají. Nejprve se Václav s Lucií kočkují, předhazují si vzájemné nedostatky a vlastnosti a spíše se jeden s druhým vyrovnávají. Postupně se z nich ale stávají nejbližší lidé. Přes povahovou odlišnost jsou oni dva jediní, kteří si skutečně rozumí. Asi nejvýrazněji je spojuje jejich společná zkušenost. Barva pleti oba předurčuje k problematickému životu v české společnosti.

Autor zde využívá stejného postupu jako v Milostném dopisu klínovým písmem. Nepředkládá obraz země trpící pod zlovůlí moci. Nenechal se zlákat tendenční a především falešnou vizí anonymní ruky, zatlačující všechny občany, včetně těch odlišných (barevných, handicapovaných), do kouta a neumožňující nikomu svobodný život. Naopak v textu převládá obraz příjemného života ve vlastním mikrosvětě uvnitř státu s mnoha krásami, jak ho známe i v současnosti. Všechna zrůdnost a absurdnost totality vychází u Zmeškala od jednotlivých lidí, od jejich přejímání a aplikování z podstaty pokřivených zákonů a principů, od ochotného lezení moci v ústrety. Že zlo a dobro vychází vždy z jednání jedinců a nikoli ze závislosti na anonymní síle, vypravěč nejradikálněji zjevuje v přístupu k odlišným lidem v podání jednotlivých občanů.

Nový román Tomáše Zmeškala tak přináší téma, které se zdá velmi citlivé. Vinu vkládá do rukou lidí (nikoli lidu). Navíc ji umocňuje tím, že ačkoli komunistický režim patří již dvacet let historii, nesnášenlivost, závist a zášť zůstávají dál s touto krajinou.

Nesporným kladem knihy je vypravěč a jeho styl. Vypravěč děj rozvíjí velmi trpělivě v dlouhých, hutných odstavcích. Nejednou čtenáře zavede do hlubin vzpomínky, která proběhne postavě hlavou, aby se po chvíli opět vrátil zpět. Působí jako vážka přelétávající lehce a rychle časovými horizonty vyprávění. Navíc netrpí potřebou uměle nutit čtenáře k emocím. Vyprávění zcela postrádá expresivitu. Ponechává ji buďto ústům postav, anebo ještě lépe síle samotných vyobrazených situací.

Životopis černobílého jehněte je neuvěřitelně působivá kniha s výrazným a neomletým tématem. Dle mého názoru svým sdělením, uceleností děje a mimořádně působivým závěrem dosahuje minimálně stejné úrovně jako Milostný dopis klínovým písmem.

Marek Dobrý

Zmeškal, Tomáš: Životopis černobílého jehněte. Torst, Praha 2009. 340 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.

Zmeškal - Životopis...

foto: marek.dobry