Po Gottlandu polského spisovatele Mariusza Szczygiela je to další kniha, která podává české dějiny a Čechy vůbec tak nějak nově. Žádné servítky, autor zobrazuje i ty nepříjemné okamžiky naší historie. Příběh nás zavede do Brna po 1. světové válce, k manželům Landauerovým (v originále se však příběh neodehrává v Brně, ale v Městě - specialita českého překladu). Ti si právě od známého německého architekta nechávají na kopci nad Brnem postavit vilu; přejí si ale, aby jejich dům byl zcela odlišný od dobového průměru - tak vznikne prostá, krychlová, ale nádherná Vila Landauer s velkým Skleněným pokojem v přízemí. Okupace však donutí Landauerovy kvůli židovskému původu emigrovat z Československa a ponechat vilu jejímu osudu. Na Skleněném pokoji se nic nezmění, dál díky němu vidíme běžet dějiny. Za protektorátu má nový účel. Je v něm zřízena pobočka ústavu pro zkoumání odlišnosti ras. Z krásného obytného prostoru se stane cosi zrůdného. Němečtí „vědci“ se v něm snaží pomocí měření a fotografování přijít na to, co odlišuje nadlidi od podlidí, Židů. Po osvobození se nakrátko stane stájí pro koně vojáků Rudé armády, pak je z něj rehabilitační pracoviště. Ale pořád si drží svou zvláštní moc. Lidé v něm cítí, co dřív nikdy nepocítili, dělají a říkají věci, na které ještě před malou chvílí neměli odvahu. Každému, kdo se v něm ocitne, změní život.

Každý jen trochu pozorný čtenář určitě v domě Landauerových pozná Vilu Tugendhat, která také stojí na kopci nad Brnem. A stejně jako poznává Brno, zdá se, že poznává i hrdiny knihy, že i tyto osudy se skutečně odehrály. Žádné přehánění nebo naopak černobílá psychologie. Román Simona Mawera mě zaujal hned od první věty a nepustil, dokud jsem ho nedočetla do konce.

Agata Hauerová

Mawer, Simon: Skleněný pokoj. Překlad: L. Novák. Kniha Zlín, Zlín 2009. 391 stran.

Obálka knihy Skleněný pokoj

Zdroj: www.knihazlin.cz

foto: agata.hauerova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.