Vše začalo 20. října, kdy skupinka posluchačů vídeňské Akademie výtvarných umění odmítla po přednášce opustit posluchárnu. Z tohoto drobného pokusu dát najevo svůj názor vzešla během několika málo dnů generální stávka deseti tisíc studentů, kteří obsadili univerzity ve Vídni, Štýrském Hradci a dalších městech a postupně začali vyrážet i do ulic. A proti čemu vlastně protestují?

Za vším stojí nový koncept reformy vysokého školství lidoveckého ministra pro vědu a výzkum Johannese Hahna (ÖVP). Ten počítá se znovuzavedením studijních poplatků a zpřísněním podmínek pro přijetí na určité obory. Odstartoval tak největší diskusi o studiu v Rakousku od studentské bouře roku 2000, kdy vládnoucí koalice ÖVP-FPÖ na univerzitách studijní poplatky zavedla (zrušeny byly loni a univerzity v Rakousku přišly úhrnem o 150 miliónů eur). Ministr Hahn se snaží reagovat na skutečnost, že od zrušení poplatků vzrostl na univerzitách podíl studujících Němců. V Německu totiž poplatky stále fungují. Následkem jsou přeplněné auly a semináře, hromadné zkoušení apod. Nespokojení studenti proto navrhují, aby platili jen jejich němečtí konkurenti. To však budoucí rakouský eurokomisař odmítá.

Rakouští studenti nebojují za univerzity bez školného sami. Stejným problémům čelí i studenti francouzských vysokých škol a brzy se k nim nejspíš připojí i posluchači českých škol (chystaná reforma českého školství s poplatky také počítá). Přesto přese všechno je dobře, že se o podmínkách studia, ať už je to kdekoli, hovoří. Možnost vzdělání by mělo patřit k hlavním výsadám člověka.

Dominik Melichar

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 19. 12. 2009.