My jsme u toho byli první! Skandál! Přistiženi! Víme to, co chcete vědět! Aha, to jsou ony… Důležité kanály, kterými se osudové informace bleskově dostávají do našich životů, aby nás probodaly svými šípy. Obklopí nás fotografiemi idolů našich růžových srdcí, za tepla nám o nich prozradí ty nejpikantnosti, takže už bezpečně víme nejen kdo s kým, ale také kdy, kde, jak, s čím, proč, zač a nač. Vzápětí nám sesypou k nohám hromadu hrůzyplných zpráv, po nichž se soucitem sesypeme my sami. Jemné ruce plátků nás ale v mžiku spěchají utěšit cituplnými frázemi o nejkrásnějších a nejvoňavějších miminkách, která kdy politici přivedli na svět. Listujeme, prohlížíme, hltáme, sem tam si i počteme, jen abychom o něco životně důležitého nepřišli.

Ale nechme únavného listování. Dopřejme si trochu oddechu a svalme se do televizního křesílka, obaleni televizní dekou, a zalistujme televizním programem… Nebo se raději jediným tlačítkem televizního ovladače staňme vládci televizních přijímačů. Ty nás nezklamou nikdy, ty nám rozumí, ty nás potěší a vzbudí v nás zasloužený pocit, že nejsme sami. Obklopeni růžovými zahradami, šťastně pojištěni, v něžném objetí Rosalindině, Esmeraldině, Kassandřině a jiných dostatečně divokých andílků si rázem připadáme o něco méně ošklivě a zoufale. Ale i když pominu tyto nezbytné a pravidelné denní dávky, obrazovka má stále co nabídnout – naši pozornost k ní připoutají oslnivé reflektory osvětlující kdekoho, třpytivé konfety snášející se roztomile do vlasů půvabných stojanů na líčidla; nadšené publikum tleská, kamera se točí, znělka zní… A pokud vás to začne nebavit, reflektory se rozjasní, fanfára se roztroubí a načančané obecenstvo spustí (jako) na povel ještě o jeden level šťastnější nadšení. Snáší se opona, moderátor se uklání a poslední dojemné tóny se linou ze syntetizátorů.

Dost však bylo kultury, člověk je přecijen tvor tělesný a materiální, potřebuje se něčím živit, šatit, líčit, hubnout a někde spát. Ovšem nekřivděte tvoru lidskému – nevybírá si jen tak něco! Jen to zaručeně dobré, lepší, nejlepší, nejlevnější, nejčerstvější, nejsmetanovější, se sníženým obsahem tuku, cukru i všeho ostatního za původní cenu – a k jeho štěstí právě tím vším hýří nespočetná centra, paláce a galerie! Právě pro vás, využijte speciální vánoční akční limitované nabídky, neváhejte, nechte se svést a zakupte (dvakrát), řvou na nás plakáty, televizní reklamy, letáčky a nově i sochy v centru Prahy.

A když si ve víru toho všeho nevíte rady, jsou tu naštěstí superhvězdy ověnčené zaslouženějšími i méně zaslouženými vyznamenáními, hvězdy, které nehasnou a jejichž zlaté hlasy vaše přehrávače na požádání obohatí o moudra z oblasti lásky (Láska je láska), ornitologie (Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?), botaniky (Bílá orchidej), gastronomie (Kávu si osladím) a života vůbec (Podvod).

Škoda jen, že za těmito něžnými snahami není ani tak láskyplná starost o hýčkané publikum, ale něco mnohem, mnohem prozaičtějšího – Money, Money, Money.

Klára Zindulková

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.