Slavnostní večer proběhl v Rezidenci primátora v budově pražské Městské knihovny. Zdlouhavá řeč poroty málem odradila publikum od účasti, někteří potřebovali odejít „na vzduch“. Ale Mistr pozornost publika udržet dokázal. Živě mluvil o svých učitelích, mezi kterými byl i Jan Mukařovský. Zmiňoval jeho nezapomenutelný rozbor Halasovy básně, jenž zrodil v duši mladého Ludvíka lásku k onomu básníku. Pan Kundera řekl spoustu hřejivých a dobrých slov o svých přátelích, mnoho z nich už bohužel není mezi námi. Byl to jednoduše krásný projev!

Organizátoři pro publikum připravili nejen pěkný večer, ale i malý dárek. Každý z návštěvníků si mohl vyzvednout jednu ze sbírek Ludvíka Kundery a nechat si ji na místě podepsat. Takto ozbrojené sbírkou Onde jsme se šly dotázat spisovatele. Bohužel, držitel Seifertovy ceny se nám kvůli svému ctihodnému věku a vzrušení nemohl dlouho věnovat. Přesto odpověděl na pár otázek:

Oceňujete někoho ze současných autorů?

Oceňuji autora, který není nejmladší, jmenoval jsem již dříve Josefa Hrubého z Plzně. Ten mě zajímá nejvíc, poněvadž prováděl různé pokusy, sbíral rčení z dopisů a tak dále. To je pokusník! A toho si vážím.

Z těch mladších je to Jakub Čermák, má za sebou dvě sbírky. Pochází z Teplic, ale teď nevím, kde žije. Ze střední generace je to Jiří Staňek. Sleduji ho už léta. Zkrátka sleduji českou, dokonce i německou poezii.

A věřím, že kdyby se objevil nový Vančura, někdo mi ho podstrčí.

Mají podle vás menší literární ceny, kterých jsou teď v České republice desítky, nějaký význam?

Mají. Řekl bych, že jich u nás není až tolik v porovnání s Rakouskem, Německem nebo Švýcarskem, tam těch cen mají mnohem víc. Tyto ceny totiž lidem umožňují žít na volné noze spisovatelské.

Hana Hudečková, Olga Pavlova

Cena Jaroslava Seiferta, Rezidence primátora v pražské Městské knihovně, 12. října 2009

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 (39), 9. 11. 2009.