Linec je tak trochu podobný ošklivému káčátku. Nejčastěji se s ním lidé seznámí pohledem z blízké dálnice, odkud město připomíná spíše Ostravu. Málokdo proto touží dojet do nádherného centra s velikým a působivým náměstím. Cílem tohoto článku ovšem není suplovat průvodce, a proto již přejděme ke kultuře. Jejím rozvojem se totiž Linec již delší dobu snaží změnit svou image. Nejvýrazněji k tomu přispělo postavení dvou výrazných moderních staveb určených pro výstavy na pohádkovém nábřeží. Získání titulu Evropské hlavní město kultury je závěrečnou částí této cesty. Především skrze peníze tímto způsobem získané vznikla také unikátní přehlídka na střeše OK centra.

Jako první jsme navštívili Lentos Art Museum. Kdyby budova architektů Webera a Hofera nebyla celá ze skla a ve svém středu neměla výrazný podchod, na první pohled by za denního světla připomínala spíše krabici od bot nežli muzeum moderního umění. Ve skutečnosti jde ale o funkčně mimořádně propracovanou stavbu s výrazně modernisticky zpracovaným „pláštěm“, který za noci vytváří z budovy umělecké dílo samo o sobě. Vlastně tím Lentos Art Museum perfektně vystihuje podstatu města samého. Nejrozsáhlejší výstavou zde byla přehlídka životního díla Herberta Bayera, autora v Čechách téměř neznámého. Nejvýrazněji se prosadil svým působením v rámci uměleckého hnutí Bauhaus. Jeho zřejmě nejznámější díla jsou Selbstbildnis, domalovaný autoportrét Bayera, na kterém si udiveně vyjímá z těla vlastní podpaží, a fotomontáž Einsamer Großstädter. K vidění ale byly i architektonické projekty, kterými si Bayer získal jméno v USA, kam emigroval v roce 1938.

Lentos Art Museum k webové verzi

Linecké Lentos Art Museum

foto: Marek Dobrý
(přidal uživatel marek.dobry)

Na druhém břehu řeky Dunaj, tváří v tvář Lentosu, stojí snad ještě pozoruhodnější stavba, navržená firmou Treusch Architecture. Nese jméno Ars Electronica Centrum a nachází se v ní futuristické muzeum. Letos otevřená budova svou slohovou podobností s Lentosem vlastně utváří architektonickou tvář současného Linze. Nemusíte být nadšenými programátory či biology, aby vás atmosféra tohoto centra nejmodernějších vědeckých artefaktů pohltila. Valnou většinu z nich si můžete totiž vyzkoušet. My jsme laserem pomalovali zeď, boxovali do pytle propojeného s počítačem, na jehož obrazovce se pytel deformoval podle našich úderů, prozkoumali svá těla speciálním rentgenem a navštívili 3D promítání o vzniku Sluneční soustavy. Nejpůsobivější byla část výstavy nazvaná „Poezie pohybu“, kde jsme do počítače s upravenou klávesnicí naťukali tóny jako na klavíru, a ty se pak pro nás záhladným způsobem přenesly na stroj připojený k počítači. Ten následně onu zvolenou melodii zahrál velmi originálním způsobem. Ze stroje vyskakovaly míčky a dopadaly na klávesy, které odpovídaly tónu zadanému do počítače.

Takový intelektuálně náročný zážitek jsme vykompenzovali návštěvou OK centra, které slouží jako dílna i výstavní prostor pro mladé umělce. Na důkladný průzkum tohoto centra nám však nezbyl čas, takže jsme se vydali na nejlákavější část výstavy, Höhenrausch. Umělci na střeše budovy vystavují přímo pod širým nebem s okouzlujícím výhledem na Linec. Vrcholem se stala jízda na lineckém kolečku, rozumějte ruském kole, instalovaném taktéž přímo na střeše.

Nezbývá než dodat, že titul Evropské hlavní město kultury není jen bezcenným pozlátkem, ale účelně napomáhá kulturnímu rozkvětu i městům na první pohled spíše ostravského ražení.

Kateřina Kubová, Marek Dobrý

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 (39), 9. 11. 2009.