Po knize A uzřela oslice anděla (1989) tak Nick Cave přichází s dalším literárním počinem, jehož český překlad je možno naleznout mezi aktuálními novinkami z produkce pražského nakladatelství Argo. Na rozdíl od bezbřeze psychedelické „Oslice“ je Smrt Zajdy Munroa (jak zní plný název knihy) dílem, které přeci jen více vychází z běžného racionálního vnímání světa, což se jistě dá brát jako krok někam jinam, ovšem v rámci kvality textu bohužel nikoli jako krok kupředu. Skoro jako by se nebylo možné ubránit dojmu, že za veškerou čtenářskou přitažlivost „Oslice“ byla tak z devadesáti procent zodpovědná právě její nevázaná surrealističnost, ve které bylo sice krajně nesnadné se alespoň trochu zorientovat, což však byl zřejmě onen fakt, jenž činil její četbu zajímavou a v podstatě i zábavnou.

Ne snad, že by Smrt Zajdy Munroa nebyla zábavná, bohužel jí to však vydrží jen prvních zhruba čtyřicet padesát stránek a pak už je to vlastně dokolečka pořád to samé čili trošku nuda. Další četba se pak zákonitě zvrhává maximálně v nekonečné čekání na to, zda přeci jen ještě nepřijde něco dalšího, nějaký posun či zvrat. Toto úpěnlivě vzývané cosi však nepřichází a opravdu vůbec nepřijde. Největším přesahem za prvoplánovou svrchní slupku tak zůstane poněkud lapidární jinotaj, který rozkryje snad úplně každý, totiž že ona avizovaná smrt hlavního hrdiny nastává dávno před svým fyzickým vyvrcholením, a to v podobě úpadku jeho svůdcovských schopností. Jinak řečeno: Pokud zrovna nejste zavilým milovníkem či milovnicí nejintimnějších partií Avrile Lavigne či Kylie Minogue, pak pravděpodobně dospějete ke konci textu pouze ze setrvačnosti či z důvodu obdivuhodné vnitřní kázně a iluzorního smyslu pro povinnost dočíst.

Kdokoli alespoň trochu znalý produkce nakladatelství Argo se navíc neubrání ještě srovnání, ze kterého Nick Cave také nevychází zrovna nejlépe, a sice se seattleským literárním samorostem Tomem Robbinsem. Je to ostatně nasnadě: Stejná edice i grafika, ale hlavně podobný, velice podobný jazyk vyprávění. Abychom snad neupadli v omyl, předchozí řádky rozhodně nebyly a ani neměly být kritikou puritánskou a moralizující, ostatně i Tom Robbins je ve svých textech namnoze sexuálně explicitní a rozhodně také nešetří vulgarismy. V jeho pojetí je však tato vnější stránka věci zevnitř prozářena očividným nadhledem, příjemným vtipem a hlavně neutuchajícím přílivem pozitivní energie, který v jeho vrcholných pracích přivádí na scénu originální podobu transcendentálna. Caveova všeobjímající deprese je pak ve spojení s obdobnou formou již místy neúnosná a jeho humor se často ocitá daleko za hranicí přijatelné míry cynismu. Sečteno a podtrženo: ve srovnání s Robbinsovými nejlepšími kousky sedí Caveův „Zajíček“ ve své jamce opravdu hodně hluboko a hodně sám.

Abychom však rovnou nestínali hlavy, je třeba nakonec říci, že Smrt Zajdy Munroa je solidně řemeslně napsaná kniha. Nic míň a pohříchu také nic víc. Možná, že kdyby se tento románový text přepracoval kupříkladu do podoby filmového scénáře, dala by se podle něj natočit příjemně švihlá road movie. Takhle si však lze Zajdovo zvolání: „Razíme na štreku!“ přeložit pouze jakožto výzvu k dlouhé a mírně úmorné cestě a nechávám už jen a jen na vás, zda máte či nemáte zapotřebí takovou pouť podstupovat.

Jan Duhajský

Cave, Nick: Smrt Zajdy Munroa. Překlad: Michala Marková. Argo, Praha 2009. 238 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 / 39), 19. 11. 2009.