V počáteční vzpomínce slyším (asi otcovo) předčítání: Spadla Madla do umyvadla, kostička mýdla tam za ní spadla. Nevím, jak publikace vypadala, ani kdo verše s dvojím „spadla“ napsal. Vzpomínku o něco pozdější slyším i vidím: Čičičí, čičičí, to je máma kočičí. Hami hama, hami hama, koťátka se krmí sama. Knížka byla plná kočičích fotografií. Prý se dělíme mj. na psíčkaře a kočkaře. Já jsem kočkař a rád se umývám. Nepotřebuji konzultaci s psychoanalytikem, abych věděl proč.

První osobně přečtenou knihou byl buď Londonův Bílý tesák nebo Galopinův Lovec šelem. A možná to byla Afrika snů a skutečnosti Hanzelky a Zikmunda. Tam mě kromě textu zaujaly fotografie prsatých černých koček.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.