Ničím nezakrývaný útok na pokrytectví byl mnohými interpretován jako odsouzení veškerého náboženství. To vzbudilo silnou vlnu nevole. Tartuffe (1664) musel být dvakrát přepracován (1667, 1669), než byla hra schválena. Poté slavila nebývalé úspěchy.

Molière (Jean-Baptiste Poquelin, 1622-1673) se proslavil především svými komediemi mravů. Zesměšňuje opovrženíhodné lidské vlastnosti a nevěří v jejich nápravu. Jeho postavy se nevyvíjí, na konci hry jsou takřka stejné jako na začátku. Proto musí přijít zásah zvenčí, který neřest odhalí a potrestá. Nejsilnější stránkou Molièrových her je jazyk. Vtip se nikdy netopí v proudu konverzace.

Tartuffe (Igor Orozovič) se vloudí do přízně zámožného Orgona (Ivan Dejmal). Manželka (Klára Klepáčková), jeho dvě děti (Hana Marie Maroušková, Ivan Lupták) i švagr (Jiří Suchý) Tartuffovu pravou tvář odhalí. Orgon tak učiní až v době, kdy celou rodinu jeho chráněnec vystěhuje z domu a udá svého pána králi za zadržování tajných materiálů. V tu chvíli přichází zásah shůry, dobrotivý vládce Orgonovi vše odpustí a Tartuffa za jeho zločiny odsoudí.

Hrou Tartuffe se soubor 3. ročníku Katedry činoherního divadla představil vůbec poprvé. Herecký ansambl je na první pohled velice silný a slibuje řadu výrazných hereckých osobností. Výkony všech hlavních postav, vyjma Egonovy dcery Hany Marie Marouškové, jejíž naivita a rádoby pubertální póza působily až příliš křečovitě, byly nadprůměrné. Tomáš Klus v roli Valeria svým gestickým humorem poněkud vybočoval, smích diváků však hraje v jeho prospěch.

Kostýmy jsou řešené s vtipnou ironií, ukazují názorně přetvářku většiny postav. Před pánem domu skrývají pod noblesními róbami přiléhavé sexy oblečení. Jednoduchá scéna se třemi dveřmi a fotkami na stěnách přináší další možnosti pobavení a poukázání na pletichářství všech postav. Dveře se rychle otvírají a zavírají, aby hovor nevyslechl nevítaný host.

Molière: Tartuffe

Režie: Martin Vokoun

Hrají:Igor Orozovič, Ivan Dejmal, Klára Klepáčková a další.

Nejbližší repríza: 22. 5. od 19. 30.