Kam až může buránek z Litvínova zajít?

Ty vole, já nevim. Mam v hlavě spoustu nápadů. Dětský cédéčko, beatboxový cédéčko, smyččový cédéčko, cédéčko jenom zvuky bez nástrojů…stát se může cokoli.

Můžeš říct, jestli v tojí tvorbě převládá hudba nebo texty? Na co kladeš větší akcent?

Jako ty myslíš důraz? ..aby tomu rozumněli i neintelektuálové. Důraz je mimochodem hráč z Pardubic.. No, já bych chtěl, aby to bylo dobrý obojí, ale nejsem moc dobrejna u kytaru, takže to přebíjim takovou macho pozicí a textama. Snažim se třeba vytáhnout zy kytary nějakej motiv, kterej bude zajímavej i pro ty muzikanty, se kterejma hraju, aby se to dalo doplňovat. Takže se snažim o obojí. Ale určitě by se to moje vystupování nedalo jet bez textů.

Protože mě baví hrát si s textama, tak to trošku převažuje.

A dá se říct, jestli tě nějak ovlivnilo to, co jsi studoval, anebo to je naopak: že jsi šel studovat, co už tě bavilo? A skládal bys takový texty i bez toho? Prostě jaká je ta následnost?

Já jsem nikdy nešel studovat to, co mě baví. Já jsem nikdy nevědě, co mám jít studovat, akorát jsem nechtěl pracovat. Takže jsem zjistil, že mě ta škola, ten pajďák, nebaví. Bylo tam ale pár skvělejch učitelů. Takže jsem to do promoce dvakrát přerušil. Mně to ale nikdy studovat nebavilo. Zjišťuju, že spousta z těch věcí, který jsme dělali, se úplně vypařila. Ale zase nějaký jazykový věci byly důležitý. Uhh, jak to říct?

Spíš jsem tim myslela, že v těch textech máš spoustu nějakejch aluzí z různejch už existujících děl – literárních, hudebních.

Jestli bysty texty takhle dělal, i kdybys vystudoval třeba učňák kuchař-číšník, anebo jestli ti něcoo z toho dala škola?

Asi jo, asi jsem měl víc času na čtení a na cestování ale já nevim, já bych tu školu nepřeceňoval.

A to čtení a cestování, ty ti do tvých textů něco daly?

Hele, jakoby ne knižní, ale mimoknižní zážítky – životní. Protože ta škola je na hovno. Když je ti dvacet a vtloukaj ti tam autora, kterej podá empirii – životní zkušenost – když je mu 40, 50, 60, tak to v životě nemůžeš pochopit. Můžeš se jenom tvářit jako intoš a mě tahle póza na lidech strašně srala. Takže myslim, ž je tohle trošku scestný. Všechno si můžeš vygooglovat. Já bych ty školy mrdal. Asi jako máš ňáký vzdělání, ňákou osnovu, ale těch zajímavejch učitelů tam byla menšina. Ale byli. Skvělí lingvisti, učitelé literatury, dějin literatury.. Pár lidí tam dobrejch bylo, kvůli kterejm mě to bavilo, ale jinak tam byli zasraný postkomančové. Ale celkově škola ..ááá.. jsem vždycky strašně trpěl. A přitom musíš těm lidem hnědojedat, abys prošel. A už to mrdám.

Ale přitom v těch textech máš spoustu věcí, který jsou literární, nebo spíš kulturní.

No a co, proč to řešíš? Já to tam takhle prostě dávám. Takhle to mám v hlavě. Zpívám jenom o tom, co mi připadá důležitý. Nedůležitý věci vyhodim, když to složim, takže hraju třeba třetinu čtvrtinu písniček. A i tom zbytku pochybuju.

Podle čeho se rozhoduješ, co ten konkrétní večer budeš hrát? Děláš si playlist?

Když hraju s kapelou, tak playlist dělám, aby ty nástroje nastupovaly nějak po sobě. Když hraju sám, tak si ho nikdy nedělám, hraju, co mě napadne.

Takže když hraješ sám a někdo v publiku zařve, že chce tu a tu písničku, zahraješ ji, nebo se na něj vykašleš?

No, podle nálady. Třeba když jsem zmaštěnej a zapomenu, že jsem ji chtěl hrát, a ten člověk mi ji připomene, tak jo, dám ji. A když ne, tak ho pošlu do prdele.

A kde v dnešní době bereš inspiraci? Kde hledáš muziku a texty, když už toho do dnešní doby bylo tolik vymyšlenýho?

Tyjo, to je otázka do pranice. Hele, já taky nevim. Prostě když mi něco připadne dobrý. Jak jsem už řikal, mám autocenzuru. A když něco hraju už popadesátý a pořád mi to připadá dobrý, tak to hraju.