„Břízy se připravují na noc jako ženy. Břízy v šeru jsou krásné, skoro tajemné. Jako ženy něco ze sebe skryjí, něco odhalí a něco jen naznačí, ale jen tomu, kdo je už viděl ještě za světla. Odevzdávají svou štíhlost, vůni a hloubku a svoje tajemství tmě?“

Lustig se hned po válce rozhodl, že se stane spisovatelem. V jedné své knize rozhovorů říká, že „toho měl v sobě příliš mnoho a hrozilo to výbuchem. Nevěděl, co se svými zkušenostmi dělat, nevěděl dost dobře, co dělat se svým životem.“

Bílé břízy vypráví o vojácích vyřazených z veřejného života, takzvaných PTP – vojáků pomocného technického praporu, kteří tráví den za dnem v kasárnách studených a holých jako poušť. Jednoho dne vstoupí na scénu venkovská dívka, která zvláště jednomu chlapci změní osud.

Děj ubíhá plynule, mírně, čtenář neprožívá rozhořčení ani znechucení. Chvíle důležitých rozhodování nejsou přílišně rozepsána ve svých úzkostných dilematech. Pokud bylo autorovým záměrem šokovat, neuspěl. Možná ale právě proto, že vše vypadá normálně a obyčejně, uvědomí si čtenář trpkou tragiku celého příběhu.

Jakkoliv nás děj nechá spíše chladnými, práce nakladatelství trochu rozčiluje. Obálka cituje jedinou "akční" část, která v knize je, a nabízí přehnané interpretace, které uvnitř čtenář nenalezne.

Vladimíra Staňková

Lustig, Arnošt: Bílé břízy. Mladá Fronta, Praha 2008. 200 stran.