Jak pořadatelé avizovali na svých internetových stránkách, ZKUS je organizace, která chce dát prostor pro seberealizaci. Hlavním cílem je snaha rozmělnit bariéry mezi organizátory, vystupujícími a samotným publikem. V tomto duchu se tedy nesl celý, pro pořadatele premiérový, poetický večer.

Ten byl přirozeně rozdělen do dvou částí. V první polovině vystoupily hned dvě studentky 2. ročníku bohemistiky UK Hana Bednářová a Magdaléna Rysová (čerstvá držitelka ceny Karla Hynka Máchy pro rok 2009 s básnickou sbírkou Trnky na tvůj klín). Vystoupení jediných dvou příslušnic ženského pohlaví bylo ve své podstatě diametrálně odlišné. Zatímco první jmenovaná přišla na pódium odrecitovat své krátké básně vtipně rozdělené do tři skupin – morbidní, nechutné a milé, druhá básnířka svými krásnými a melodickými verši posluchače doslova ukolébala.

Po krátké přestávce se atmosféra čtení změnila. Za okny potemnělo a osvětlovači navodili tajemnou atmosféru červenými bodovkami. Na pódium vystoupal student 2. ročníku 3. Lékařské fakulty UK Václav Boček a zanedlouho po něm se před publikem konečně objevil dlouho očekávaný držitel Ortenovy ceny pro rok 2007 Jonáš Hájek, který divákům přednesl něco ze své nově připravované sbírky.

Myslím si, že premiérové čtení mělo úspěch.

Jediné, co narušovalo hladký průběh večera, byla neukázněnost diváků, kteří neustále odcházeli z místnosti a rušili vystoupení mladých nadějných básníků. Pořadatelé akci zvládli dobře, až na to, že jednotlivá vystoupení byla občas uměle prodlužovaná zbytečnými dotazy komentátora akce, a tak hlavní „hvězda“ večera Jonáš Hájek přišel na řadu až po desáté hodině, kdy už část publika odešla domů.

Ivana Bartošová

Povinná četba budoucnosti, klub DNA, Praha, 14. dubna 2009

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.

Povinná četba budoucnosti

foto: ivana.bartosova