Na první pohled vás upoutá fakt, že obě knížky mají výraznou grafickou úpravu. V případě publikace Dekadent dezert se o grafiku i ilustrace postaral Jan Gřešek. Červená, černá a bílá tu kontrastují s různými odstíny šedi. Měkké kontury ale místy dávají expresivním výrazům vyobrazených postav spíše nádech klaunství než avizované dekadence. I přes tento fakt se domnívám, že ilustrace sbírku adekvátně doplňují. Tlumené šedé tóny navozují dojem lehkého pesimismu, chladnosti a stereotypní průměrnosti. Stejně tak i básně se nesou ve sterilním duchu nezáživnosti. Pak vás ale náhle překvapí, onen dezert, skvost, který vypučel nad bahna.

Sbírka Dekadent dezert je rozčleněna do čtyř tematických oddílů (Sedm dní v tichém městě, Po tmě chuť, Krásné hříšné věci, A ty (?)). Některé motivy se však táhnou celou sbírkou jako červená nit. Jan Kunze se velmi často ve svých básních pokouší popasovat se s ženským principem. Drtivá většina básní, které se tematicky jakkoliv dotýkají žen, má erotický až obscénní podtext (např. holky co si vymýšlejí/ holky co lžou// hyperbolicky prohnout to tělo/ aby zabolelo/ na dubové podlaze ji nechat lízat/ pekingským palácovým psíkem// ten hodný kluk se dívá! apod.). Nelze však říci, že by Kunze zůstával jen u rozjímání o nevyzpytatelnosti ženské sexuality. Dostává se i do vod jinačích – mezi komatózními rozjezdy v barech plných dýmu si všímá maličkostí, prožívá pocity a stavy své duše, které jsou ale leckdy hodně přestylizované. Znaven nudou (někdy i drogami) utluče můru, ale zvládne přemítat i o literatuře, lyrickém subjektu a nekonečnu.

Sbírku Hičhaikum si po grafické stránce vzala do parády Kristýna Krahulcová. I v tomto případě ilustrace podtrhují ladění celé knihy, jsou lehké a vzdušné, vytvářejí iluzi kapiček rosy. Už jen fakt, že se jedná o třetí vydání, nám naznačuje, že sbírka má v sobě něco zvláštního, co si zasluhuje pozornost. Tři části této sbírky jsou těsně provázané několika leitmotivy – sny, ženami a cestami, a přesně tak se jmenují i jednotlivé oddíly (Sny, Ženy, Cesty).

Slovní hříčky jsou v Kunzeho poezii také časté, už samotný titul sbírky v sobě jednu takovou skrývá. Lehce lze rozeznat odkaz na anglické slůvko hitch-hike, které si střihlo etudu s básnickou formou zvanou haiku. Básně však haiku nejsou formálně moc podobné, strofické členění je jiné. Kunze se nevyžívá ve složitostech, naopak staví na všedních motivech, které spolu konfrontuje. Erotika je přítomná i zde, ale jen lehce, ve své živočišnější podobě se projevuje až v Dekadent dezertu. Oproti druhé sbírce je Hičhaikum více sevřené, básně jsou kratší, více melodické. Důraz je také kladen na rým, který podtrhuje významovou složku. Rýmy jsou jednoduché, hravé, odlehčené (např. víla v poháru vína/ cuká se a vzpíná). Důležitou roli hraje také určitá proměnlivost skutečnosti, která jde ruku v ruce se snovým náhledem na svět. Pro obě sbírky je společná tendence vidět věci trochu jinak – v halucinogenním oparu.

Jan Kunze je rozený pozorovatel, což je znát v obou jeho sbírkách. Mezi jeho básněmi najdeme opravdové delikatesy. Možná si i vy oblíbíte dívku v autobuse, kterou Kunze už třináct minut intenzivně miluje.

Denisa Garciová

Kunze, Jan: Dekadent dezert. Perplex, Opava 2008. 65 stran.

Kunze, Jan: Hičhaikum. Perplex, Opava 2009. 79 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.

přebal sbírky Dekadent dezert

foto: denisa.garciova