Společně s letuškou Annou-Marií se ocitáme na konci jednoho letu, jednoho dne a jednoho města. Anna-Marie by tak ráda byla doma, ale ztratila se. Nalézt cestu domů by jí měla pomoci dívka, která by raději byla koněm. Osud Anny-Marie tak nabírá přímo surrealistické obrátky.

Lucie Juřičková v hlavní roli předvádí výborný výkon. Její letuška je přímo ukázkový pilíř jistoty, zvyklý na krizové situace. Postupující čas odkrývá v Anně-Marii „obyčejnějšího“ člověka – nejistého, těžce ovládajícího svůj hněv. Sklouzáváním do stále absurdnějších míst a situací vyvěrá nejistota na povrch čím dál tím zřetelněji.

Sklouzávání pozorujeme zřetelně také na úpravě jeviště. Měkký bílý karton pokrývající scénu je od prvních chvil neodvolatelně poznamenáván kroky a činy Anny-Marie. Jak se Anna-Marie propadá do ne-světa, mizí i jednotlivé role kartonu se stopami jejích kroků. Výsledkem je lesklá plocha bez jakýchkoli pozůstatků.

Tak jako je neskutečný svět, kde se Anna-Marie ocitá, tak jsou podivné i postavy, které ji obklopují. Jejich tragičnost vyvolává smích i děsivé mrazení. Anna-Marie se pohybuje ve společnosti dívek, které jsou vývojovými stádii k dokonalému člověku, ženy Bo, odmítající stárnout, a muže Kaa, jenž býval svého času nejznámějším politikem světa.

Konec světa se ve zkušebně Divadla na Vinohradech přeměnil na Transit, průchod. Anna-Marie tak ne-světem projíždí. Ale kam? Přeci jednou skončí na konci světa. Tak proč by to nemělo být tady a teď? Konec nemusí být jen tím finálním koncem, ale také místem zastavení a zamyšlení.

Markéta Holanová

Astrid Saalbachová: Transit

Divadlo na Vinohradech, zkušebna

Režie: Štěpán Pácl

Hrají: L. Juřičková, V. Striežencová, P. Batěk, L. Štěpánková, R. Klučka

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.