|
Nakažení kanibalovéPrůkopníci death metalu Cannibal Corpse vydali nové albumOndřej Hanus
I v tomto čísle pootevřeme metalové okénko. Tentokrát jím nahlédneme do města Buffala, které v roce 1988 vyplivlo vpravdě morbidní smečku s příznačně úchylným názvem Cannibal Corpse. „Kanibalové“ nedávno vydali již své jedenácté studiové album. Jaké je? Nejprve si ovšem stručně připomeňme historii kapely. Ta svůj první koncert odehrála na měsíc přesně před dvaceti lety, tj. v dubnu 1989. O rok později, tedy stále v době česko-slovenského porevolučního nadšení, získali smlouvu s Metal Blade Records, načež v srpnu téhož roku vydali svůj plnohodnotný debut Eaten Back To Life, který je věnován Alferdu (to není překlep) Packerovi, „prvnímu americkému kanibalovi“, jak se píše na desce. Roztomilé, že? Deska byla okamžitě zakázána v Německu a začal dnes už klasický proces – kapela musela vytvořit alternativní obal desky, aby se dala prodávat i ve státech s útlocitnějšími občany. V roce 1994, už v době samostatného Česka, měla kapela na kontě 4 studiová alba a objevila se ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv (kam je dostal Jim Carrey, hlavní hvězda, spoluautor scénáře a velký fanoušek death metalu). O rok poté byl vyhozen zakládající člen Chris Barnes a jeho místo zaujal George „Corspegrinder“ Fisher, jehož vokální projev, ne tolik hluboký, ale o to maniakálnější a rychlejší, poprvé zazněl na desce Vile (1996). V roce 2004 opustil kapelu kytarista Jack Owen, který se později přidal k podobně kultovním a o nic méně sympatickým bohovrahům z kapely Deicide. Už bez něj vydali „Kanibalové“ skvělou desku „Kill“ (2006), na kterou navazují svým aktuálním počinem „Evisceration Plague“. Název desky se dá přeložit jako „Nákaza vyvrhováním“, stejnojmenná skladba totiž pojednává o uměle vytvořených patogenech, které člověka nutí proti jeho vůli vraždit. Tento hudební expresionismus charakterizuje Cannibal Corpse od samého počátku. Jsou to čerti, kteří se drží svého kopyta pevně jako málokdo. Naprostá absence melodií, nekompromisní řev / vřískot, nápadité a zdrcující rytmy. Struktura skladeb je jako vždy propracovaná, což může neuvyklé ouško považovat za skladatelskou neschopnost a chaos; není tomu tak: Alex Webster, baskytarista a mozek kapely, získal nové zkušenosti a nápady v technicky metalovém projektu Blotted Silence, takže kompozičně posunul svou mateřskou formaci opět dál. Méně smršti, více techniky, poměrně časté pasáže ve středním tempu, to vše při zachování maximální brutality, intenzity a krvelačnosti. A o čem že tito milí chlapíci zpívají? Úvodní „Priests of Sodom“ (Kněží ze Sodomy) pojednává o zvrhlých sexuálních obřadech v tomto biblickém městě hříchu. Otvírák, který vás pohladí… po lebce. „Scalding Hail“ (Žhavé krupobití) je apokalyptickým výjevem jak ze Zjevení sv. Jana, a opravdu jen o málo drsnějším (toto je zřejmě nejlepší písnička z celého alba). „To Decompose“ (Aby se rozložili) zase v detailech popisuje práci šikovného masového vraha, který své oběti zaživa zbavuje tělních šťáv, masa a nakonec i kostí, aby se nebožtíci rozložili a opět se obrátili v prach, kterým jsou. „Cauldron of Hate“ (Kotel plný nenávisti) je zase vtipnou zpovědí agresivního, misantropického psychopata, jehož mysl je jedním velkým vroucím kotlem plným nenávisti. „Beheading and Burning“ (Stínání a vypalování) pak je velmi roztomilým popisem útoku na vesnici, kterou nájezdníci vypálí a její obyvatele nemilosrdně a krutě vyvraždí. Skutečný biedermeier. V podobném duchu se nesou i všechny ostatní skladby, ale myslím, že jako příklad toto stačí. Nekompromisnost. Neústupnost. Nevstřícnost. To jsou základní charakteristiky této americké death metalové legendy, která už více než dvacet let drtí svým fanouškům ušní bubínky a jejich rodičům nervy. Můžeme si o ní myslet co chceme, pravdou ale je, že jde o nepopiratelný fenomén, který vyvolává bezbřehé nadšení i zuřivé odsudky. Budeme-li však tolerantními posluchači, musíme vynést tento verdikt: „Evisceration Plague“ je skvělá deska.
Ondřej Hanus
Cannibal Corpse: Evisceration Plague. Metal Blade Records, 2009. 38:56.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(13. 4. 2009, 12:00, přidal uživatel ondrej.hanus)
Debata k článku |