Velmi příznačný je již rozsáhlý úvod od Terezy Brdečkové. Žena, která ve svých myšlenkách uniká do světa knihy, je v jejím podání strašákem pro nabubřelý mužský egoismus. Brdečková také, po vzoru Susane Sontagové, mluví o ženském čtení jako neanalytickém, zato však vášnivém aktu čistého potěšení. Jejímu úvodu snad lze vyčítat syžetovou nevyhraněnost či drobné faktické nedostatky, jako celek nicméně působí půvabným šarmem, který se do konce knihy nevytratí.

Opravdu dobře vybrané reprodukce přibližně stovky fotografií a obrazů od čtrnáctého do dvacátého prvního století zobrazují převážně ženu v kontaktu s knihou. Doprovodný text pak velmi zasvěceně komentuje dobový vztah knihy a čtenářky a na tomto podkladu daný obraz rozebírá. Bohužel, některé rozbory jsou spíše krátkými poznámkami, což je škoda, neboť Bollman je velmi dobrým čtenářem obrazů. Takto alespoň ve čtenáři zůstává hlad po dalších informacích (Bollmann často odkazuje na Dějiny čtení od Alberto Magnuela, což je jistě dobrá kniha k navázání, bohužel drtivá většina použité literatury zůstává trestuhodně nepřeložena).

S „Ženami“ jsem strávil několik rozverných jarních podvečerů a musím přiznat, že to byly podvečery dosti příjemné: příliš krátké, aby se omrzely, příliš hezké, než aby se na ně zapomnělo. Bollmannova knížka je každopádně nanejvýš povedeným dílkem, které v sobě kombinuje vizuální krásu, myšlenkovou eleganci i velmi dobré řemeslné zpracování. Odpustit jistý nedostatek hloubky je povinností gentlemana.

Stefan Segi

Bollmann, Stefan: Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Knižní klub 2008. 165 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.