Jedna třetina tiskovin v Japonsku jsou manga. To znamená, že místo novin si průměrný Japonec po ránu radši přečte nové příhody svého oblíbeného suprhrdiny a na záchodě místo po Playboyi sáhne po kreslené Amazonce. Japonka mezitím oplakává osud nezletilého chlapce, jehož životní láska jeho náklonnost neopětuje a vaří nejnovější sushi-recept podle komiksové kuchařky. Zatímco v Čechách pro komiksy existuje jenom poměrně malá cílová skupina, v Japonsku vznikají manga pro každou sociální skupinu a podskupinu: přes běžné akční a romantické příběhy, manga pro předškoláky a důchodce, pro fanoušky metalové muziky a miláčky zvířat, až po takzvané grafické romány tematizující například shození atomové bomby na Hirošimu. Samozřejmě to vše nekončí u četby samotné knížky, vznikají vícepatrová nákupní centra výhradně pro manga, marketingová mašinérie vytváří hudbu, figurky, kostýmy a veletrhy. Pro Japonce manga není jen četba, ale důležitá součást života.

V českém jazyce zatím vyšlo několik manhwa (korejský manga) a jedna nebo dvě originální manga série. Ano, doposud měla Česká republika právo se stydět a propadat zoufalství. Nyní se ale pár nadšencům a milovníkům mangy podařilo založit první manga knihovničku v Praze. Díky sbírkám a hromadným nákupům v Americe se tak v malých prostorách rodiného domku v Dejvicích sešlo přes 250 exemplářů mangy v anglickém jazyce a několik japonských časopisů. Každý pátek se tu schází skupinka lidí, většinou z japonofilní komunity, aby si podiskutovali, informovali se o nových akcích a knížkách, poslouchali japonskou muziku a samozřejmě aby se dychtivě pročetli všemi mangy. Jelikož počet komiksů a fanoušků stále roste, bude se knihovnička brzy stěhovat do větších prostorů.

Co ale tedy odlišuje západní komiks od japonského manga? V podstatě je to styl vyprávění. Komiks klade důraz na děj a samotné akce jsou zobrazovány v co nejméně panelech: v prvním panelu jsou nakresleni dva muži, druhý panel ukazuje opět dva muže, ruka jednoho na tváři druhého, akce facka provedena. Manga se místo na „co“ spíše soustředí na to „jak“: v prvním panelu jsou též dva muži, v druhém ruka prvního, ve třetím vyděšená tvář druhého, ve čtvrtém teprve celkový pohled. Manga si tímto nechává mnohem víc času na citovou charakterizaci postav a na popis okolí. Jakožto specificky japonský komiks zobrazuje také japonskou společnost. Zatímco americký komiks klade důraz na individuální osud hrdiny, většinou končící happy endem, manga ukazuje člověka uprostřed konvencí společnosti, jehož příběh končí spíše realisticky a často bez happy endu. Zjednodušeně řečeno jsou komiksy akční povídky a manga citové eposy. Z tohoto základního rozdílu plynou další: mangy mají obvyklý rozsah několika tisíce stran a styl kresby je méně podrobný a výhradně černo-bílý. Mangy nejsou ojedinělá umělecká díla, ale právě proto, že se dají rychle přečíst, jsou zbožím, které vychazí v časopise o tloušťce telefonního seznamu, tištěné na nekvalitním papíře, který se po přečtení vyhodí. Vyjímky tvoří oblíbené nebo náročné manga, které vychazejí v podobě knížky s leskle barevným obalem.

Prozatím by se manga dal považovat za subkulturu subkultury, ale přesně jako roste trh pro komiksy, tak se zvyšuje i zájem o japonské manga. Podivné knížečky plné černo-bílých kreseb pomalu plní regály a s celkovým počtem se i rozšiřuje žánrové rozpěti. Lze tedy optimisticky doufat, že se vedle povídek o upírech a homosexuálních láskách brzy objeví i pár japonských grafických románů.Třeba i to geniální dílo o Hirošimě.

Sabine Smitko

Velký voči, nahý prsa

Ukázka z mangy Death Note od Tsugumi Oba a Takeshi Obata

Zdroj: www.onemanga.com

foto: sabine.smitko

© Takeshi Obata

Manga knihovnička: Centrum nadání, Zavadilova 3, Praha

Otevírací doba: Pátek 16.00-20.00

http://knihovnicka.akihabara.cz

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.