Koncem 19. století prodělávalo Japonsko nejstrmější úsek své cesty k modernímu státu. Literatura zažívala obdobný vývoj. A právě v tomto období psala své básně a povídky výjimečná mladá žena Higuči Ičijó. Vzdělaná v klasické japonské a čínské literatuře, dodržovala do určité míry tradiční postupy – užívala aluzí na kanonická díla, včleňovala úryvky básní. Psaním však potřebovala uživit svou rodinu, a tak se zároveň částečně musela podřídit obecnému čtenářskému vkusu, což rozhodně nebylo na škodu. Tato souhra okolností, společně s nesporným talentem daly vzniknout jedinečným povídkám.

V knize Zápolení se můžete setkat se čtyřmi z nich. Díky nim zavítáte do prostředí japonských předměstí konce 19. století, nahlédnete do skromných příbytků těžce pracujících obyvatel nejchudších čtvrtí i do nazdobených luxusních domů majetnějších a společensky výše postavených měšťanů.

Nečekejte však lavinu reálií a hutnou orientální atmosféru. Při čtení místy možná i zapomenete, že v ruce právě nedržíte českou, či jakoukoli jinou českému čtenáři běžně dostupnou literaturu. V popisu soubojů mezi skupinkami chlapců ze dvou nepřátelských ulic možná ucítíte přímo nádech romantiky foglarovských dobrodružství… Všudypřítomný zvuk šamisenů (speciálních louten, na něž hrávaly gejši) vás ale vždy zase bezpečně vrátí zpět do Japonska.

Je třeba zdůraznit, že se jedná o komentované vydání. Kromě vysvětlení některých reálií a odkazů je kniha doplněna též velice informačně bohatým úvodem, doslovem, fotografiemi a dalšími poznámky, které vás dohromady zasvětí do atmosféry doby, literárního kontextu i samotného autorčina života.

Eva Levorová

Higuči, Ičijó: Zápolení. Překlad: M. Jelínková. DharmaGaia 2008. 198 stran.

Higuči Ičijó: Zápolení

foto: eva.levorova

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.