|
„Plán? Budeme ho mlátit, dokud nepadne“Captain America se vrací, aby zatočil s terorismemStefan Segi
Druhá světová válka kulminuje. Němci za pomoci mimozemské technologie vyvinuli interkontinentální raketu, která nese jadernou hlavici. Projektil je již vyslán směrem na Washington D. C., ale hrdinný Kapitán Amerika pomocí ručního granátu na poslední chvíli odkloní raketu z původně určené trajektorie a ta neškodně exploduje ve stratosféře. Tak začíná první díl dvojdílného grafického románu Ultimates. Akční superhrdinský komiks již od počátku devadesátých let zažívá poněkud turbulentní období. Alan Moore nejprve svými The Watchmen (nyní i ve vašem kině) zbořil většinu mýtů, načež Frank Miller v Návratu temného rytíře ukázal, jak se dá na zbořeništi vybudoval nová legenda. V Ultimates se pro změnu oživuje superhrdinský tým a v jeho čele nestojí nikdo menší než Captain America. To ve spojení s monumentální superrealistickou kresbou slibuje kvalitní počteníčko pro milovníky superhrdinské postmoderny. Vydavatelství Marvel je jedním ze dvou největších vůbec, takže se do Ultimates probojovaly pouze hvězdy z největších, tedy především Incredible Hulk a Iron Man (oba nyní i ve vašich videopůjčovnách). Z politických důvodů byli vyloučeni populární X-Man a pro přílišnou civilnost i Spiderman. Komiks Ultimates pracuje v zásadě se dvěma postupy. Jedním je ona dětská touha vidět, co by se stalo, kdyby si to mezi sebou rozdali Stallone a Schwarzenegger, zde konkrétně Hulk a Captain America. Druhou rovinou, která nejvíce odlišuje současné superhrdinské komiksy od těch původních, je silná aluzivnost a intertextualita. Thor je tedy ukázán jako ekologický aktivista, Iron Man je požitkářská celebrita a celý tým se baví o tom, kdo bude koho hrát ve zfilmované verzi. Zato prvky inzerované na obálce, tedy brutální násilí a především dospělost, se jaksi nekonají. Ultimates sice nešetří cynickými hláškami, ale to z nich ještě nedělá bůh ví jak dospělé jedince. S elementární znalostí vývojové psychologie bych jejich zmatečné a excitované chování zařadil tak nejvýše do puberty, což ovšem není nutně na škodu. Podobně jsou na tom podle Auerbacha i hrdinové Trojské války (znáte z televize) a na působivosti to Iliadě nikterak neubírá. První The Ultimates tak zůstávají roztomilou, dokonale řemeslně zvládnutou hříčkou, která ale zaujme především zkušené fandovské jádro. Otázkou ovšem je, zda v Čechách takové jádro vůbec existuje. Pokud ano, jistě se po temném konci jedničky už těší na dvojku.
Stefan Segi
Millar, Mark: Ultimates – Nadčlověk. BB art & Crew, Praha 2008. 147 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009. (8. 3. 2009, 12:00, přidal uživatel stefan.segi)
Debata k článku |