Básně Radka Lehkoživa, který četl jako první, byly většinou krátké, rytmické, dokonale vypointované a snad kromě jedné vážnější neotřele vtipné, ačkoli tematika nebyla právě objevná, což však v žádném případě nebylo na škodu. Jeho básně bych označila v pozitivním smyslu za falocentrické. Sex, svět, život, smrt a vyrovnávání se s tím vším humorným nadhledem.

J. H. Krchovský své příznivce nezklamal. Vzhledem k tomu, že zapřisáhle netvoří již několik let, byla jeho nová báseň, kterou přečetl na úplný závěr, v konzumentském smyslu příjemným překvapením, v kontextu díla jako by pootvírala další vrstvy. Jeho čtení, obvykle velmi gotické, přizpůsobil publiku, které po víně a tvorbě jeho kolegy Lehkoživa bylo poněkud rozdováděnější, než si žádaly jeho chmurné verše; nutno říct, že s improvizovanou změnou svého pečlivě vybraného repertoáru (nerad se opakuje) si poradil nonšalantně a dokázal, že jeho smysl pro černý a šibeniční humor je stejně hluboký jako jeho splín.

Mezi jednotlivými „bloky“ básní vystupovala se svými písněmi a za vlastního doprovodu piána nebo akordeonu Zuzana Palková, mladá absolventka DAMU. Mohl to být docela zajímavý kotrast mezi muži potýkajícími se s různými fázemi a aspekty maskulinní krize středního věku a mladičkou dívkou, která by jim snad mohla být múzou, ale produkce písničkářky byla příliš herecká a i když některé písničky vlastně nebyly špatné a některé byly dokonce docela dobré, působila mezi básněmi křečovitě. Palková však zaskakovala za nedorazivšího muzikanta Kříže, takže možná netušila, co ji čeká.

Myslím, že kombinace Lehkoživ – Krchovský je mimořádně zdařilá. Ač každý jiným způsobem, oba uchopovali stejná témata a jejich tvorbu spojuje cynismus, sebeironie a také zmiňovaný poněkud brutální humor.

Barbora Krucká

Krchovský+Kříž=Lehkoživ, Literární kavárna v Řetězové, 20. 11. 2008

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.