Miřenka Čechová (herectví na DAMU, nonverbální a komediální divadlo na HAMU, klasický balet na Taneční konzervatoři v Praze; spoluzakladatelka Spitfire Company a Theatro Pantomissimo) je hlavní interpretkou představení Černý smích medúzy, který jste mohli spatřit 12. listopadu v Paláci Akropolis v rámci festivalu Integrace Slunce.

Pokud jste už někdy v Paláci byli, víte, že se jedná spíše o menší místnost, v jejímž hledišti se tentokrát sešlo specifické publikum. Čechová totiž jako výrazový prostředek používala kromě tance a činohry také český znakový jazyk. Ten se poslední dobou spolu se zvětšující se osvětou a podporou komunity českých Neslyšících dostává stále více do divadelních představení i filmů.

Námětem inscenace byly postavy žen ze Shakespearovských dramat. Já jakožto teprve začátečník ve znakovém jazyce jsem neporozuměla úplně všemu, ale přesto to byl pro mě velmi silný zážitek. Všechny způsoby uměleckého projevu dohromady mi zprostředkovaly strhující drama o ženách, především ve vztahu k mužům, o ženách milujících, ženách vražedkyních, něžných, ale i hysterických, podřízených i manipulujících a šílených.

Trochu rozporuplné pocity jsem měla z hudby, která sice skvěle dotvářela už tak úžasnou (pro některé slyšící diváky prý příliš děsivou) atmosféru, ale chvílemi byla až k nesnesení hlasitá.

Pro Čechovou bylo, jak sama řekla, seznámení se znakovým jazykem velmi fascinující a obohacující zkušeností. A jak vnímali Černý smích medúzy diváci, kterým bylo toto představení primárně určeno? Přečtěme si názor Vojtěcha Pražáka, neslyšícího studenta naší fakulty: „Byl jsem překvapený, protože se s různou mimikou, tancem a českým znakovým jazykem pracovalo víc, než jsem čekal a dovedl si představit. Vibrace, které jsem cítil, mi nahrazovaly zvuk. Vystoupení se mi moc líbilo a zaujalo mě. Jen je škoda, že nepřišlo více diváků.“

Pozn.: Představení, které původně nemělo mít reprízy, se bude hrát znovu 16. ledna 2009. Více na www.palacakropolis.cz.

Vladimíra Staňková

Černý smích medúzy, Spitfire Company, 12. 11. 2008, Palác Akropolis

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.