V tu chvíli si připomněl, jaké to je být na „druhé straně“, ne jako schvalující a zamítající redaktor, ale jako spisovatel. Není si jistý, jestli by si pohádky vydal, a také, jestli jsou to vůbec pohádky pro děti. V úvodu nám vysvětluje svůj názor na děti a dospělé ne nepodobný tomu z Exupéryho Malého prince.

Gribaudiho knížku na obálce připodobňují k oblíbeným Příběhům pro potěchu duše od Bruna Ferrera. Ano, toto přirovnání je oprávněné. Dvacet čtyři krátkých příběhů spojených námětem vánoční noci, kdy Marie porodila v Betlémě malého Ježíška, se nás podobně úsměvným způsobem snaží přimět k zamyšlení o základních křesťanských otázkách. V žádném případě tady ale Gribaudi nekopíruje Ferrerův styl. Vánoční příběhy se více pohybují ve světě fantazie a pohrávají si s mystifikací. Například ve Svatém Josefovi a sýrech se dovídáme historii vzniku parmazánu založenou na tom, že pastevci nosili Ježíškovi jen samé ovčí sýry, protože nic jiného ani neměli. Svatý Josef si nevěděl rady, co s tak ohromným množstvím sýru udělat, a tak, protože byl zaměstnáním tesař, udělal police, oddělil je od zbytku jeskyně a všechny sýry tam na dlouhou dobu uložil. Krom toho je kniha psána jednodušším (nikoli však primitivnějším) jazykem, a je tak přístupná i malému čtenáři.

Kniha začíná bajkami o tom, jak noční ptáci začali vidět vě tmě díky kometě, a plaché němé žáby dostaly dar kvákat, aby mohly doručit Mariině matce zprávu o narození syna. Čtenář si už začíná myslet, že příběhům přišel na kloub a může je všechny dopovědět po prvních dvou větách, ale v tom ho překvapí příběh úplně jiný, bez nadpřirozených prvků nebo vyznívající velmi vážně.

I přes to, že má celá kniha velmi vyhraněné téma Vánoc, rozhodně patří mezi ty, které s sebou nosíme po celý rok.

Vladimíra Staňková

Gribaudi, Piero: Příběhy vánoční noci. Portál, Praha 2008. 96 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.