Režisérka Hana Mikolášková se nechala při psaní scénáře inspirovat především knihou slavné autorky Fan Vavřincové, jež se stala předlohou ke stejnojmennému filmu z roku 1939. V hlavních rolích si zajisté každý milovník filmů pro pamětníky vybaví nezapomenutelnou dvojici - Natašu Gollovou s Oldřichem Novým.

Díky nádherným známým i méně známým českým písním, které podbarvují svými tóny celý děj komedie, jednoduché černobílé scéně a překrásným stylovým kostýmům, se autorům skutečně podařilo výborně navodit atmosféru prvorepublikového prostředí.

Bezprostředně jsme vtaženi do zápletek rodiny Norových a Záhorských, pronásledujeme Evu, když se snaží ukrást „recept“ na modrou Záhorskou růži převlečena za sekretářku. Obecenstvo téměř padá úžasem z křesel, jakmile se na scéně objeví elegán Michal Nor a jeho nablýskaný automobil. Diváci litují starou tetu Pa, ale zároveň se musí smát tomu, jak se stále marně snaží vnutit pletené punčochy své služebné Klotyldě; jejich hašteření je opravdu roztomilé.

Samozřejmě nechyběla žádná z veselých scén, při nichž se divadlo doslova zmýtalo v poryvech smíchu. Stačí snad jen připomenout, jak se s Evou utrhne houpačka a vyletí z okna, či jak si její bratr Michal hraje na italského hraběte, stále dokola však opakuje pouze „Si, signora, si“. Vrcholem jeho projevu je časování základních sloves, z nichž ovšem okázale tvoří dlouhá souvětí. Jemný ironický humor je všudepřítomný. Nezapomenutelná je také noční scéna s opilou Evou. Kateřina Liďáková ztvárnila tuto bláznivou mladou dámu vskutku kouzelně.

„Eva je to nejpodivnější stvoření na světě, s odporným sklonem házet lidem na hlavu shnilé hrušky,“ takto promlouvá o své drahé sestře Michal Nor, v divadelní inscenaci Gustav Řezníček.

Musím říci, že jsem byla opravdu nadšena vystoupením a především zpěvem všech herců. Domnívám se, že nebývá obvyklé, aby se herci (nezpěváci) tak skvělě poprali i s tímto nelehkým úkolem. Odměnou jim za to bylo mnoho opon a „standing ovations“.

Protože mě zaujaly melodie muzikálu, rozhodla jsem se, že vyzpovídám autora a aranžéra hudby. Rozhovor s hudebníkem a jazzovým klavíristou Jakubem Šafrem, který připravil a natočil se svým orchestrem hudbu pro tento retro-muzikál.

Jakou hudbu máš, Jakube, nejradši?

Nejvíce mě přitahuje swing třicátých a čtyřicátých let, především americké provenience. Tato hudba je totiž velmi pozitivní, energická a nechybí jí ani nádherná melodika a harmonická čistota.

Co je na hudební a pěvecké interpretaci této hudby nejobtížnější?

Z pohledu klavíristy musím říci, že interpretace v tomto stylu je náročná. Vyžaduje výbornou techniku a fantazii. A to je pro mě velká výzva! Specifický je i způsob hraní na ostatní nástroje swingového orchestru. Moji spoluhráči mají vesměs historické nástroje a jsou vynikajícími specialisty na hudbu toho žánru.

Podle čeho jste s režisérkou vybírali písně pro muzikál? Máš svůj vlastní archiv české hudby třicátých let?

Svůj vlastní archiv samozřejmě mám a za těch patnáct let systematického sbírání je už pěkně obsáhlý. Najdou se v něm jak nahrávky amerických, tak i evropských orchestrů. S režisérkou Hankou Mikoláškovou jsme vybírali z mého archivu českých nahrávek, ale i z historických notových materiálů.

Která z písní muzikálu je ti nejbližší?

Mou nejoblíbenější písní je „Sám s děvčetem v dešti“ s překrásným textem Karla Kozla, který zhudebnil Kamil Běhounek.

Byl jsi spokojen s pěveckými výkony herců?

Ano, byl jsem velmi příjemně překvapen vysokou úrovní zpěvu herců. Je nutné připomenout, že se nejednalo o profesionální zpěváky, ale o činoherní soubor.

Eva tropí hlouposti (Česko, 2008)

Režie: Hana Mikolášková

Hudební režie: Jakub Šafr

Hrají: Gustav Řezníček, Kateřina Liďáková, Romana Julinová, Petra Domžalová, Radovan Král a další

Jitka Šafratová