Úvod do děje je sám o sobě překvapující – hlavní postava (Bára) se v civilu objeví na plátně a vypráví nám cosi o tom, že ji její přítel opustil kvůli Elšce. Pak se na scénu dostanou herci. Začnou střídavě vyprávět příběh Divé Báry. Smějí se, brečí, křičí. Přátelství Báry a Elšky, které je v knižní předloze zcela ryzí, je zde prezentováno pouze slovně – to, co říkají, nesouhlasí s tím, jak se k sobě chovají. Zde pravděpodobně najdeme propojení s „plátnem“, které nám sdělilo osudnou nevěru. Postupně zase odejdou ze scény s hlasitým bouchnutím dveří. Spustí se opět projekce, kde uvidíme herce na Václavském náměstí. Pak se vrátí, odehrají či odvyprávějí další číst příběhu a první půle se pomalu chýlí ke konci. Ještě před přestávkou tam vstoupí Ljuba Skořepová coby představitelka Boženy Němcové a promlouvá k divákům akustickým hlasem, neviděna herci. Po rozpačité první části přišla část druhá, ne tak moderní a právě proto lepší. Plátno se vyskytlo pouze jednou a herci začali konečně hrát.

Nejvýraznější postavou je hlavní hrdinka Bára, kterou ztvárnila také Barbora – Poláková. Nejenže má nejvíce replik, ale opravdu byste jí věřili, že je div(n)á. Z herců mě pak zaujal Vladimír Čech – ten když promluvil, tak jsem slyšela Garfielda – kocoura, kterého daboval. Pak je těžké si představit, že hraje chudého pastýře Jakuba. Děj je doprovozen nevtíravým, ale přesto výrazným zvukem harmoniky.

Ti diváci, kteří odešli po první půli, přišli o možnost zlepšit si celkový dojem. Druhá část představení byla opravdu lepší a kdyby se celé představení neslo v témže duchu, byla bych řekla pěkné. Takhle byl můj závěrečný potlesk spíše rozpačitý.

Simona Drtinová

Kauza Divá Bára (ČR, 2008, 120 min)

Režie: Dodo Gombár

Hrají: Barbora Poláková, Diana Šoltýsová, Vladimír Čech, Ljuba Skořepová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.