Hned na první pokus jsem měla štěstí – na nesmělou otázku, zda bych s ním nemohla udělat rozhovor, zareagoval sám pořadatel akce Aleš Misař, a to vskutku velkoryse.

Jak jsi přišel na nápad uspořádat studentské autorské čtení tady v Indigu?

V Nymburce, odkud pocházím, má takováhle akce už asi čtyřletou tradici. Jmenuje se Zrcadlení duší a je to nejen čtení, ale i přehlídka amatérských divadelních spolků a kapel, jakási poloestráda. Za týden se tam bude konat 25. díl, bývá to tak jednou za dva měsíce. Chtěl bych tento regionální úspěch přenést na půdu Filozofické fakulty. Indigo jsem objevil už asi před dvěma lety a jakožto „umělecké doupě“ mi přišlo nejvhodnější. Bohužel to má tu nevýhodu, že tu chybí zásuvka, takže původně plánovaný melodram musí být bohužel bez melodie.

Co sis od téhle akce sliboval?

Chtěl bych založit tradici autorského čtení pro studenty FF v libovolné periodě, sjednotit lidi, kteří mají rádi poezii a nebojí se resuscitovat pověst recitace, přimět ty, kteří si píší do šuplíku, vystoupit veřejně a prezentovat svoji tvorbu, překonat ostych utajených literátů.

Plakáty sem zvoucí byly vyvěšeny jen na FF. Nezdá se ti to elitářské?

Příště bych chtěl větší propagaci. Tohle je první čtení, ale už dneska je tu polovina hostů z jiných fakult i škol. Na FF mám zkrátka nejvíc známých, pět let jsem tam studoval.

A jak tuhle premiéru, vlastně své duševní dítko, hodnotíš?

Jsem velice spokojen, divácká účast byla hojná, přijetí vstřícné. Jsem moc rád, že se našlo tolik mladých lidí, kteří strávili večer s poezií autorů méně známých nebo zcela neznámých.

Jaké máš další plány?

Určitě pokračovat, věřím, že to stojí za to. Další čtení by mohlo být zjara, v příštím semestru.

Čtení v Indigovém, kavárna Indigo, 4. 11. 2008