Je konec druhé světové války, Brno právě osvobodila sovětská armáda, „blýská se na lepší zítřky“ a všichni jsou šťastni. I čtrnáctiletá Věrka a její devítiletá sestra Naďa jsou šťastné. Jen jejich matka mlčí v předtuše zlé budoucnosti. A nemýlí se.

Tříčlenná rodina je po osvobození města rudoarmějci zatčena kvůli matčinu ruskému původu a útěku z vlasti během občanské války (1917). Matka i dcery jsou odvlečeny do sibiřského gulagu. Těžká dřina, každodenní boj o přežití plný strachu a bolesti – ať už fyzické, nebo psychické. Střih. Téměř dvacet let života je pryč – dvacet let života přežitého, nikoli prožitého.

Román se skládá ze čtyř kapitol – Cestou křížovou, Peklo, Očistec a Doma, během nichž se z dospívající dívky stane třiatřicetiletá žena. Ačkoli je hrdince na začátku románu čtrnáct let, žádný dětský ani dospívající svět v knize nenajdeme. To odráží její předčasné dospění a také fakt, že děj nám autor zprostředkovává na základě vyprávění již zestárlé ženy, která na své utrpení pohlíží velice realisticky.

Autor tlumočí Věřin příběh v er-formě a jeho subjektivní postoje se v románu neodráží. Nesnaží se nic zlehčovat – užívá syrový popis děje k vylíčení doby. Až naturalisticky popisuje každodenní hrůzy. Nesoustředí se na líčení vnějšku, ale vnitřku. Neznáme fyzické podoby postav, ale jejich charaktery, kladné i záporné.

První dvě kapitoly jsou sice nejkrutější, ale zároveň nejčtivější. Děj plyne velice svižně a s Věrkou prožíváme každý její záchvěv strachu i bolesti. Autentická atmosféra se bohužel v následujících dvou kapitolách vytrácí.

Andrea Fiřtíková

Kupka, Jiří S.: Krvavé jahody. Mladá fronta, Praha 2008. 208 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.