Zdálo by se, že poté co primátor Bém pod tlakem demonstrací a petice Iniciativy pro kulturu, pod kterou se podepsalo téměř 32 000 lidí, zrušil dotaci na vstupenku prosazovanou radním pro kulturu Milanem Richterem a svolal poradní sbor složený jak z odborníků, tak ze zástupců divadel, spěje celý spor ke smírnému řešení a že krize je zažehnána – některá divadla, jimž hrozil zánik, dostala jednorázovou dotaci. Ve skutečnosti šlo ale pouze o návrat ke stavu před Richterovými reformami, který stran rozdělování grantů bylo třeba tak jako tak změnit, navíc postup magistrátu řadou svých aspektů vyvolává pochybnosti o budoucím směřování pražské kulturní politiky.

Postižená divadla se nyní nacházejí v přechodném období, musí čekat, jak se situace vyvine. „Teď je na tahu poradní sbor,“ říká Daniela Šálková, ředitelka Divadla v Dlouhé, jednoho z divadel, jež navíc čeká transformace z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost – stále podle návrhu radního Richtera. Šálková upozorňuje na fakt, že tato kategorie není dosud řádně definována. Definovat síť veřejných služeb je také jeden z požadavků petice Iniciativy pro kulturu, v současnosti se jím zabývá právě poradní sbor primátora.

Sama „nespokojená“ divadla ale nemají příliš velkou příležitost do celé záležitosti mluvit, protože z nich téměř nikdo nebyl nikdo přizván do poradního sboru primátora. Převažují v něm totiž zástupci těch divadelních scén, vůči nimž se postižená divadla vymezila jakožto ke komerční sféře, a pak lidé blízcí vedení magistrátu jako Milan Knížák (jediný za výtvarné umění) nebo jako ekonom Miroslav Ševčík z Liberálního institutu, který přišel s myšlenkou dotace na vstupenku, takže o jeho nestrannosti možno úspěšně pochybovat.

Vladimír Just, který působil i v grantové komisi, problém pojmenovává přímo: „Problém je v magistrátu, kde chybí opozice. Když se v zastupitelstvu vyskytnou osamělí jedinci, kteří protestují, jako Jech, Kolínská nebo Witzany, nebere se na ně ohled.“ Jediné východisko vidí ve „smysluplné opozici“ v pražském zastupitelstvu. Just také upozorňuje na podezřelý postup magistrátu při zrušení grantové komise, který byl podle něj na hraně zákona, a podotýká: „Nevidím zásadní rozdíl mezi grantovými komisemi a mezi rozdělováním veřejných financí na magistrátu.“ Připomíná existenci filmové grantové komise, nad níž se nikdo nepozastavuje.

Poradní sbor má do poloviny roku 2009 přijít s novým návrhem grantové politiky, zatím těžko odhadovat, zda se mu to skutečně podaří. Lze pouze tušit, jakým způsobem se tedy městské peníze budou rozdělovat a jak se k tomu postaví jednotlivá divadla.

Ke slovu se také po delší odmlce hlásí Iniciativa pro kulturu, která se chystá vydat hodnotící zprávu o dosavadní činnosti poradního sboru a uspořádat tiskovou konferenci. Ta má proběhnout 24. listopadu v Divadle Archa spolu s beneficí pro festival Tanec Praha, který se ze známých příčin nachází ve stavu blízkém zkáze.

Skutečnost, že o přežití nebojují zdaleka jen divadla, stejně tak dokazují poslední události, kdy magistrát zrušil nájemní smlouvu na zeď pod Letenskými sady skupině Rafani, která na zdi provozovala galerii Artwall, zjevně kvůli „protiolympijské“ výstavě skupiny Guma Guar. V souvislosti s tím Iniciativa pro kulturu hodlá v Arše vyhlásit po Dnech neklidu Dny solidarity s umělci, jimž je znemožněno vystavovat.

Jakub Jehlička

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.