Kromě průletu žánry nabídl festival i ochutnávku různých prostorů. Divák tak získal přehled nejen o současné alternativní kultuře, ale taktéž kurz v orientaci po pražských divadlech. Hrálo se na periferii, v centru, ale i Na zábradlí. A jak už to u festivalů bývá, dávají se ceny. ...příští vlna/next wave... neuděluje ceny, ale pocty, které mají upozornit na zajímavé události alternativní scény, a to v těchto kategoriích: projekt, osobnost, producentský počin, publikační čin a živoucí poklad.

O otevření festivalu se postaralo Divadlo Kámen činohrami Mlejnek a Žáby. Profil tohoto divadla doplnil soubor Alcachufa mystickou performancí Jsi silnější než jablko, ale o mnoho slabší než jadýrka uvnitř. Hudební příspěvek pátečnímu večeru dodaly Jazzmaze, dívčí jazzové duo, jehož vystoupení bohužel utonulo v přestávce mezi představeními.

Sobota v Roxy/NoD byla zcela v režii Petra Marka. V Klidném odpoledni defilovala divadla přátel a spřízněných duší, během Neklidného večera zněla hudba spřátelených těles. Právě sobota přinesla jeden ze zlatých hřebů festivalu – představení Prodejce duše, autorskou hru kopřivnického Duanasekyru. Duonasekyru kromě výtečných vtipů ovládá i nepříliš vídané umění včas skončit.

Neděle Na zábradlí přinesla alternativní bonbonek i pro dětského diváka. Brněnské divadlo Polárka přivezlo představení S koníčkem přes hory a doly z pera Evy Tálské, živoucího pokladu patnáctého ročníku. Toto představení svou poetičností a hravostí potěšilo zhruba deset dětských diváků, kteří dorazili, ale i nejednoho dospělého. Foyer Divadla Na zábradlí v nedělním podvečeru poskytlo azyl TEATRU HUGO, které zde rozehrálo svou podivuhodnou hříčku – představení hugo. hugo v sobě skrývá těžko popsatelnou směs loutkového divadla s přídechem němého filmu. Přestože je hugo nepopsatelný, je nezapomenutelný, a tak bylo TEATRO HUGO zcela oprávněně Objevem roku.

Pondělní podvečer se odehrával v divadle Disk. Byla uvedena druhá inscenace z profilu Evy Tálské, zpracování Rukopisu Královédvorského v podání Husy na provázku. Následoval další z vrcholů festivalu – kouzelný kabaret La Kantýna divadla Vyrob si své letadýlko. Kouzelná atmosféra pokleslého mexického podniku si získala všechny diváky natěsnané v miniaturním prostoru Studia Řetízek. O zakončení pondělního večera se postarala lyrická performance Yellow Sisters nazvaná Střepy života.

Úterní přestávka opravdu přišla vhod, středeční program byl nabitý až po střechu. Veškeré dění se konalo v holešovickém Crossu, oceněném jako projekt roku, a předvedeny byly performance různých žánrů i kvality. Středeční večer se opět uzavřel hudbou, na pódiu se vystřídali francouzští Fizcus a holešovičtí DJ´s.

Zbývající dny festivalu přinesly především premiérové projekty. Čtvrtek slavnostně představil premiéru hry Políbila Dubčeka Divadelní společnosti Továrna v režii Viktorie Čermákové. Největší událost festivalu byla připravena na pátek – site specific projekt Jana Komárka Probuzení genia loci. V prostorách Národního muzea se různí performeři pokusili probudit ducha místa tancem, světlem a hudbou. Celý festival se uzavřel uvedením představení Každodennosti souboru ECRU, mrazivě vtipné hříčky o spolužití a kávě.

Co říct o patnáctém ročníku festivalu ...příští vlna/next wave...? Každý divák si jistě přišel na své. K vidění byly fantastické záležitosti, za sebe vřele doporučuji huga nebo La Kantýnu. Za nejslabší místo festivalu považuji nedostatečnou reklamu, tudíž některé sály byly poloprázdné. Bohužel často při představeních, která opravdu stála za zhlédnutí.

Markéta Holanová

Festival ...příští vlna/next wave..., 10.–18. 10. 2008

La Kantýna

Scéna z inscenace La Kantýna. Zdroj: www.letadylko.cz

foto: marketa.holanova

©

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.